"Dokumentovala jsem naši rodinnou zahradu v pražské Tróje od roku 2009. V této sérii jsem na zahradu přicházela za soumraku poté, co všichni odešli. Procházela jsem zrovna složitou životní etapou a ve fotografování jsem neviděla vůbec žádný smysl. Jednoduše jsem potřebovala něčím vyplnit čas. Byla příliš tma na to, abych viděla co bylo v hledáčku a kompozice bylo to poslední, co mě zajímalo. Foťák jsem mířila na všechny kouty naší zahrady a počítala sekundy nebo minuty, než kamera udělala to, co měla, zatímco jsem tam stála ve tmě."
Vnímám fotografický obraz jako zhmotnění prostoročasu, obraz, který může dát pocit času právě tím, že je statický a bezčasý. Instantní okamžik, který není zatížen svou minulostí ani svou budoucností, a který má potenciál překročit sebe sama do věčnosti našeho vnitřní prožitku.
