*1980, Vídeň
V práci Davida Postla je zřejmý důraz na materiálové řešení obrazů, které samo o sobě působí jako prostředek artikulace jejich témat. Do pláten zpravidla vlepuje hedvábný papír, pracuje s šepsem a na plátno jemně aplikuje různá barviva a pigmenty. Výsledek se osciluje mezi malbou, tiskem a (de)koláží.
Postlův odkaz k širšímu kulturnímu rámci pak spočívá v častém balancování na hranici mezi čistou kaligrafií coby estetizující výtvarnou formou písma a hrou s designem různých liter, s „typografií bez zábran“ jakožto principem ozvláštňujícím atomární prvky psaného jazyka. Podstatným momentem je však práce s barvou.
Postl zachází s barvou dvěma způsoby: barvivo se aplikuje buď ryze náhodně, nebo naopak zcela záměrnými, vědomými postupy, které vytváří tvary a formy, které svými pregnantními obrysy odkazují na elementy ilustrace a komiksové estetiky. Jemnost používaných barviv pak zase přispívají k dojmu, že malba se „jakoby“ ztrácí před očima, bledne. Ve skutečnosti se tak i s postupem času s Postlovými obrazy skutečně děje.
Do jejich percepce se tak vkrádá pocit, že barva „přeci kdysi musela býti intenzivnější“. Toto přesvědčení však nezamezuje vnímání jejich zvláštní a v jistém smyslu nejisté přítomnosti. Postlovy obrazy tak v sobě koncentrují stopy minulosti s proměňujícím se „tady a teď“ a předpokladem budoucího pohybu, změny.
text: Pavel Kubesa
