Lucie Svoboda Mičíková

*1986, Tábor

Lucie Svoboda Mičíková je absolventkou ateliéru Intermédií a multimédií na VŠVU v Bratislavě (ateliér “IN” prof. Ilony Németh). Její tvorba se pohybuje na hranici lability a stability. Na hraně zániku a neměnnosti. Díla jsou materiálovou hrou, založenou na vytváření často dočasných objektů, koláží a skrumáží. Pracuje s architektonickými principy, které přenáší do forem kresby či prostorové instalace. Spontánost a hravá improvizace s asamblážovaným materiálem je prostřednictvím vrstvení, (a)kumulace přetavená do křehkých konstrukcí, prostředí kdesi na pomezí organického, krystalického a architektonického. Architektura je tu pojímána v širším slova smyslu: jako místo – útočiště, jako lokalizace, zafixování místa nejen v úloze jeho prostorového ohraničení, ale i ve smyslu zpřítomnění efemérnějších jevů: vzpomínky, zážitku, představy. Luciiny kresby, jemné tektonické vláknité struktury, můžeme chápat jako zhmotnění představy o světě jako o komplikovaném, provázaném a strukturovaném celku. V realizacích (např. Milky River II (2016); Až se vrcholky našeho nebe spojí, můj dům bude mít střechu (2014 – 2015) a Můj dům osvobozený od svých pater (2015) ve spolupráci se Zuzanou Žabkovou) se pouští do prostorových, nástěnných kreseb, frotáží, kde se architektonické komponenty přeměňují do podoby krajinářských kompozicí. Výtvarná díla začínají až organicky bujet. Poetika materiálu expanduje a vyplňuje dutinu prostoru.

Text: Ján Kralovič