Lukáš Šmejkal

*1995, Ústí nad Labem

Obrazy Lukáše Šmejkala, studenta v ateliéru malby na pražské UMPRUM pod vedením Jiřího Černického a Michala Novotného, jsou výslednicí a průnikem soustředěného zájmu o malbu, fotografii a objekt. Jejich převažující abstraktní charakter vychází z předem vytvořeného systému, jakési autorské konstrukce, kolem které jsou vyskládány další tvary a plány obrazu. Středobodem této konstrukce je několik elips, které jsou v horní části obrazu položeny na rovinu pomyslného horizontu. V divákově vnímání mají implikovat náznak tváře, ale vzhledem k abstraktní povaze obrazu tento figurativní prvek ihned zase popřít. Šmejkal se inspiruje textem s názvem Tvářnost knihy z filozofického opusu magnum legendární autorské dvojice Gilles Deleuze a Félixe Guattariho Tisíc plošin. V knize proces rozpoznávání tváře shrnují jako napětí mezi principem Bílé stěny a Černé díry. Bílá stěna je zde neprostupným plochým povrchem a Černá díra vtahujícím temným, nekonečným bodem. Autoři přirovnávají tento ambivalentní vztah k západnímu vnímání např. obrazu či architektury skrze proces lidského vnímání tváře. Bílý plán v kompozicích vytváří abstrahovaný tvar písmene X. Ten je pro autora nejen odkazem k písmu a graffiti, které je zde doslova rozebráno na nejzákladnější abstrahovaný tvar. Bílé X může odkazovat s přihlédnutím k Tvářnosti knihy také na hladký povrch stěny, svým tvarem ale zároveň poudkazuje k lidské postavě. Podle autora jí může být jeho fascinace tzv. prostěradlovým duchem, jehož bílý povrch je protikladem nehmotného vnitřní části, jakési opony neuchopitelné lidským rozumem. Barevné plochy se Šmejkal snaží přiblížit principu roviny a plochosti, použitý gradient by měl odkazovat k virtuálnímu efektu např. z mobilních telefonů.