*1981, Uherské Hradiště
Na Salajkových plátnech se prolínají dva zásadní motivy: město a příroda. Dva zdánlivě odlišné světy propojené vnímáním malíře. Salajka nahlíží město z pozice jedince, kterému toto prostředí není úplně vlastní. Vyrůstal v neklidné přírodě v okolí Uherského Hradiště a cestu pražskou „džunglí“ si musel prosekat později. Díky této zkušenosti poznal, že se v obou světech prolínají velmi podobné elementy: dravá energie, šelmy a kořisti, světla (oči) zvěře, koloběh života a smrti.
Salajkovu malbu doprovází inspirace velkou zkratkovitostí a dětským výtvarným projevem Aléna Diviše, spontánní kresby Jiřího Načeradského a v neposlední řadě i tvorba Josefa Váchala. Nejen skrze ně stojí Salajka do jisté míry mimo klasickou zobrazivou malbu. Nepřistupuje k obrazu se záměrnou racionalitou, ale nechává přirozenost a fantazii utvářet výsledný obrazový celek. Expresivní tahy štětce a probleskující barevnost jdou ruku v ruce s dobrodružstvím procesu vzniku malby, který často hraje důležitější roli než samotný výsledek. Extrémy naší společnosti a umění se projevují také ve výsledném výrazu jeho tvorby, kterou ovládá primitivní, ale velmi pronikavá energie.
Tajemnou až snovou náladou obrazů proniká pod hladinu vody, do života v korunách stromů a do tmavé noci plné žhnoucích očí divé zvěře. Pomezím snů a realit pronikají démonické bytosti, havrani a lebky, dnes zprofanované symboly subkultur, jejichž vizuální řeč mění do designové kolekce triček.
Volnost, s jakou přistupuje k prázdnému plátnu, mu umožňuje do nekonečna rozvíjet obrazový námět a kombinovat různé techniky. Výjimkou není ani obraz vzniklý na základě maloformátové grafiky rozvinuté do širšího příběhu. Nezřídka v jeho tvorbě najdeme obrazové srostlice, ve kterých se příběh přelévá z jednoho plátna na druhé nebo zachycuje variace jednoho námětu.
Text: Martina Vaverová
