*1987, Ostrava
Křehkost, ironie, syrovost, přesah, vtip. To jsou proměnné, které bychom si mohli s nadčasovým dílem Radoslava Bigoše spojovat. Pokud však jeho práce poznáme o něco intenzivněji, začneme vnímat zároveň jejich hloubku a intimitu. Ta na nás prosakuje, stejně jako barva přes vrstvy materiálu na jeho působivých plátnech. Jinde vystupuje téměř ze snu, jako barevný otisk vymývaný až k prvotnímu okamžiku malby, aby se pak rozpustila stejně jako akvarel.
Malba nenuceně obohacená textem nemusí mít nutně od počátku vypovídající (čitelný) obsah, může zde stát jen v podobě svědka, jako stránka vytržená z deníku. Proto zde nezáleží jen na úhlu pohledu, tak jako obvykle, ale především na naší účasti a míře otevřenosti naší mysli. Existuje zde velmi tenká hranice mezi písmem a kresbou, lze-li vůbec o nějaké hranici mluvit. Právě tyto osvobozené linie propojují tvorbu Radoslava Bigoše nejen touto expozicí, ale celou jeho tvorbou.
