Jak vybrat ten správný obraz?

Hlavním kritériem je samozřejmě váš osobní vkus - obraz se vám zkrátka musí líbit, měl by na vás působit a oslovovat vás. Pro správný výběr a zjednodušení hledání doporučujeme použít filtry, které vám pomůžou najít konkrétní dílo. U každého díla najdete základní informace, v medailonku umělce poté jeho životopis a přehled výstav. Pakliže byste si s některými pojmy, které ve filtrech a jinde na webu používáme nevěděli rady, nezoufejte. Připravili jsme pro vás stručný Průvodce sběratele umění, který každému rychle objasní, co je to figurativní umění nebo třeba minimalismus.

S výběrem toho správného díla vám samozřejmě rádi pomůžeme. Nabízíme také poradenství pro konkrétní prostor - ať již váš byt, kancelář nebo jakýkoliv jiný prostor. Pokud byste rádi investovali do umění, ale nejste si jistí na jakého “koně vsadit”, rádi s vámi probereme všechny možnosti. Neváhejte nám napsat na hello@origoo.cz. Těšíme se!

abstraktní malba:

Abstraktním malířstvím se většinou rozumí malířství, které neznázorňuje konkrétní předměty, ale zabývá se vnitřní skutečností. Jde tedy o umění nekonkrétní, nefigurativní, které vychází z přírodních motivů, jejichž abstrahováním dochází k radikálním kompozičním a strukturálním změnám (např. Vasilij Kandinskij), nebo se snaží dát vnitřnímu (duchovnímu) smyslu určitou vnější formu nezávislou na přírodě, byť svým způsobem z přírodních principů odvozenou (např. Marc Rothko). Nejedná se o nápodobu, ale o skutečné umělecké dílo, využívající barevnou plochu, linii i pohyb.

Abstrakce vychází z dekadentních tendencí umění konce 19. století, které se stavělo do opozice k akademickému umění. Již podle impresionistické teorie je abstrakce kvalitou skutečnosti, která uniká našemu příliš předmětnému vnímání. Plně se rozvinula až na počátku 20. století, také díky novým vědeckým a technickým poznatkům. Jedním z pionýrů abstrakce a mnohými historiky umění označovaný jako vůbec první abstraktní malíř byl Čech František Kupka, který v roce 1912 v Paříži poprvé vystavil obrazy Amorfa - Dvoubarevná fuga, který je dnes vystaven v Národní galerii a Amorfa - Teplá chromatika, který dnes patří Museu Kampa.

František Kupka, Amorpha. Two Colour Chromantics, 1912

František Kupka, Amorfa - Dvoubarevná fuga, 1912

Zdroj: https://www.prague.eu/cs/detail-akce/18326/frantisek-kupka-18711957

figurativní umění:

je v opozici k umění abstraktnímu a označuje veškerou předmětnou, obrazovou tvorbu. Hlavním nástrojem figurativního myšlení je tedy lidská postava, skrze jejíž zobrazování spekulují umělci o roli člověka ve světě. V druhé polovině 20. století došli umělci k opozici stále silnějším tendencím abstraktní malby, přičemž dospěli k tzv. nové figuraci, tedy návratu k figuře. Jako první umělce, kteří se začali programově vracet k figuře, můžeme vnímat například švýcarského sochaře Alberta Giacomettiho či angličana Henryho Moora. V českém prostředí potom například Olbrama Zoubka.

Alberto Giacometti, Walking Man I., 1961

Alberto Giacometti, Kráčející muž I., 1961

Zdroj: http://surrelart.blogspot.cz/2012/04/alberto-giacometti-surreal-art.html

olej na plátně:

Technika používaná převážně od 15. století, kdy jejímu zpopularizování přispěli nizozemští malíři jako například Jan van Eyck. První písemné zmínky o olejomalbě se však objevují již od 12. století, kdy se pigment pojil lněným olejem. Výhoda olejomalby je nejen v dobré přilnavosti na různé materiály, ale má také dobré krycí schopnosti a dlouhou stálost barev. Mezi další výhody a důvody její oblíbenosti patří fakt, že malba nemusí probíhat příliš rychle a tím dovoluje nejrůznější korekce, ale také umožňuje uplatnění mnohých rafinovaných technických postupů.

akryl:

Akrylové barvy jsou vodou ředěné směsi pigmentů a syntetické pryskyřice, které po zaschnutí mají voděodolné vlastnosti. Akryl zasychá mnohem rychleji než například olejové barvy, čímž se mění i přístup k malbě. Mezi výhody práce s akrylem patří třeba možnost vrstvení jednotlivých barev přes sebe, nebo také delší trvanlivost barev na světle. Akrylové malby byly vynalezeny již na konci 19.století, ale větší popularitu si získaly až v 2. polovině 20.století. Mezi umělce 2. poloviny 20. století, kteří tuto techniku objevili a následně si jí velmi oblíbili, patřil například Morris Louise či David Hockney, který zpopularizoval akryl na evropské umělecké scéně.

David Hockney, My Parents,1977

David Hockney, Moji rodiče,1977

Zdroj: http://www.tate.org.uk/art/images/work/T/T03/T03255_10.jpg

akvarel:

Je označení pro výtvarnou techniku, při níž se využívá malba pigmenty, které jsou rozpustné ve vodě, a to nejčastěji na papír (ale je možno využít i jiné savé materiály). Akvarelové barvy mají relativně nízkou krycí schopnost, proto při použití vytvářejí lehce průsvitný efekt, zajímavé přechody a výsledek tak může působit velmi subtilně. V minulosti byl akvarel využíván často v kombinaci např. s olejem na plátně, pro vytváření skic, ale i samostatně. Slavné akvarely vytvořil např. renesanční malíř Albrecht Dürer, největší pozornost této technice ale přinesla anglická romantistická krajinomalba v čele s malíři jako byl William Turner či Thomas Girtin.

minimalismus:

Neboli minimal art, vznikl koncem 50. let 20. století v USA, především jako reakce na abstraktní expresionismus, ale svým způsobem navazoval již na tendence suprematismu, které prosazoval v 1. polovině 20. století Kazimir Malevič. Hlavní myšlenka minimalismu stojí na naprostém zjednodušení uměleckého objektu až na jeho základní geometrickou, abstraktní formu. Minimalisté ve své tvorbě využívají jednoduchost geometrických forem, opakování struktur a tvarů, neutrální čisté povrchy a industriální materiály. Ve svých začátcích se minimalismus prosadil především ve vizuálním umění a designu a později se termín vžil i pro popis architektury.

krajinomalba:

Tedy malba krajiny, se na uměleckých dílech objevuje již od pozdní antiky. Avšak ne vždy byla brána jako samostatný žánr. Ve středověku se krajina vázala jako doplněk většinou k figurativním náboženským motivům a první známky osamostatnění krajinomalby jsou zřetelnější až na počátku 15. století, kdy do umění vstoupila renesance. Vrchol procesu autonomizace krajiny, jako samostatného žánru, je patrný až na rozhraní 15. a 16. století v Nizozemí a Německu. Slavní čeští krajináři byli např. Antonín Slavíček, Julius Mařák nebo Václav Radimský.

zátiší:

zobrazuje uspořádané neživé předměty, které jsou buď přírodního původu (ovoce, zelenina, rostliny nebo přírodniny) nebo vyrobené člověkem (sklenice, dýmky, atd.). Zátiší bylo zprvu používáno jako součást rozsáhlejší kompozice, později ve druhé polovině 16. století se osamostatňuje a stává se vyhledávaným žánrem malířů jako byl Jan Brueghel starší nebo na rudolfínském dvoře Giuseppe Archimboldo.

Giuseppe Archimboldo Reversible Head with Basket of Fruit, 1590

Giuseppe Archimboldo, Košík s ovocem/Bůh plodnosti (reverzní portrét), 1590

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Giuseppe_Arcimboldo,_Reversible_Head_with_Basket_of_Fruit,_c._1590,_oil_on_panel.jpg

Malba:

Patří mezi hlavní média výtvarného umění a je považována za jednu z nejstarších výtvarných technik. Provází celou historii umění, i když jednotlivé přístupy k ní se v čase měnily. Malba je v úzkém spojení s kresbou, která se více zaměřuje na linku, zatímco důležitým rysem malby je práce s barvou a plochou. Avšak tyto tendence se navzájem prolínají. Například Antoni Tapies ve svých malbách pracoval s jemnou monochromní linkou, Willem de Kooning s rychlými expresivními tahy, Georges Seurat naopak využíval barevnou plochu vyplněnou množstvím barevných bodů.

Willem de Kooning, Woman I., 1950-52

Willem de Kooning, Žena I., 1950-52

Zdroj: https://www.moma.org/collection/works/79810

Kresba:

Kresba je jedna z nejstarších výtvarných technik, jejímž hlavním výrazovým prvkem je linie, bod či plocha. Dělí se na několik druhů jako například skica, sloužící k rychlému náčrtu, studijní či přípravnou kresbu, volnou kresbu nebo také grifonáž, tedy bezděčnou kresbu například na okraji papíru. Kresbu můžeme dále dělit podle použité techniky na suchou, ke které využíváme tužku, rudku nebo například uhel, dále mokrou ke které se využívá například tuš či inkoust a kombinovanou jako je například lavírovaná kresba. Kresba jako taková se dříve využívala jako technika přípravná, pro větší malby. Až v době renesance začala být vnímána jako samostatný umělecký výrazový prostředek a stala se také vyhledávaným artiklem sběratelů umění. Patří mezi základní umělecké dovednosti, co také dokazuje, že mistrné zvládnutí kresby bylo vždy jedním z hlavním kritérií pro přijetí na Akademii. Mezi slavné umělce, kteří byli mistři kresby bychom mohli zařadit například Leonarda da Vinciho, či z moderního umění například Adrianu Šimotovou.

pastel:

technika pastelu se nachází na rozhraní kresby a malby. Dělí se na suchý a mastný, podle typu pojiva. Velmi dobře modeluje objemy a plochy, umožňuje malířské přechody, ale také čistou linii. Pastel se začal používat v podobě prašné křídy cca v 15. století převážně ke studiu kresby. Avšak jeho postupný rozvoj nastal v 16. století díky malíři Johaimu Thielovi, který začal pastel používat ve větší míře. Následně v baroku byl pastel ceněn za jeho měkkost a pomalu začal pronikat také do malby. Jeho snadnou práci s barvou a jednotlivými barevnými přechody si oblíbili impresionisté, zvláště Edgar Degas, v jehož obrazech začal pastel po roce 1880 převažovat. Mezi další významné malíře, kteří si pastel oblíbili patří například Picasso či třeba Henri de Toulouse-Lautrec.

Henri de Toulouse-Lautrec, The Medical Inspection, 1894

Henri de Toulouse-Lautrec, Studie k obrazu Lékařská prohlídka, 1894

Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8e/Lautrec_rue_des_moulins%2C_the_medical_inspection_1894.jpg

koláž:

název koláž vychází z francouzského slova coller, v překladu lepit, skládat apod. Technika koláže vzniká tedy různým nalepováním, skládáním či vlepováním papírových výstřižků, reprodukcí, fotografií, ale také například kousků tkanin či tapet do obrazů. Koláž se začala objevovat v kubistických obrazech Georgese Braqua a Pabla Picassa kolem roku 1912, ale její oživení a rozvoj můžeme pozorovat u Maxe Ernsa a hnutí Dada, kteří využívali její hravost a možnost náhody. Dalšími umělci, kteří koláž využívali ve své tvorbě jsou například Kurt Schwitters či Francis Picabia a dále například popartový umělci jako Richard Hamilton. V českém prostředí tuto techniku nejvíce proslavili Jiří Kolář a Ladislav Novák.

grafika:

Zahrnuje veškeré techniky, jimiž lze text, obraz či kresbu rozšířit a reprodukovat. Grafika se mimo jiné dělí na grafiku technickou a uměleckou. Umělecká grafika se dále dělí na grafiku volnou, která dává větší svobodu v uměleckém projevu a užitou, která spolu s uměleckým vyjádřením nese i hodnotu funkční. Tak můžeme vnímat například plakáty. Jedním z prvních, kdo v Evropě proslavil grafiku v umění, byl německý renesanční malíř Albrecht Dürer.

litografie:

Litografie patřila v době svého vzniku k naprosto přelomovým technikám. Tato technika je známá od roku 1796, kdy s ní přišel pražský rodák Alois Senefelder. Díky němu dostal tištěný obraz stejné možnosti jako slovo a mohl se šířit mnohem rychleji. Litografie využívá tisku z kamene, tedy plochy, kde tisknoucí a netisknoucí místa se neliší reliéfem ale chemickými vlastnostmi. Velký posun v litografii a tím všeobecně v tiskařských technikách nastal v roce 1837, kdy přichází litografie barevná, která způsobila například zvýšení tisku reprodukcí či plakátové produkce. Tvorbě plakátů se na přelomu 19. a 20. století začali věnovat i takový umělci jako byl Henri de Toulouse-Lautrec nebo Alfons Mucha, kteří k jejich tisku litografii využívali. Tato technika je populární i dnes, kdy se často využívá na vysokonákladové tisky plakátů nebo například novin.

lept:

Lept patří mezi grafické techniky, které se řadí převážně mezi tisk z hloubky, ale může být i z výšky, jako je lept zinkový. Mezi další typy leptu patří například čárový, lavírovaný či křídový a další. Obecná technika leptu spočívá v tom, že se uhlazené kovové destičky například z mědi pokryjí ochranou vrstvou odolnou proti leptadlům. Po zaschnutí se tato vrstva prorývá jehlou a následně se ponoří do leptací lázně. Tento princip byl znám již od 15. století a svého vrcholu dosáhl v díle holandského umělce Rembrandta van Rijna, který vytvořil ke 300 lepům.

Rembrandt van Rijn, Christ Healing the Sick, Hundred Guilder Print, unfinished (1649)

Rembrandt van Rijn, Kristus uzdravuje nemocné, stozlatkový list, nedokončeno (1649)

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kristus_uzdravuje_nemocn%C3%A9_(Rembrandt_van_Rijn)

sítotisk:

patří mezi grafické techniky tisku z plochy. Tento princip byl znám již dlouho, ale jeho technologie se vyvinula až koncem 20.let 20. století v USA, odkud jej následně převzala Evropa. Technika tisku zjednodušeně spočívá v protlačování barvy přes prostupná místa šablony na tiskový materiál. Sítotisk byl a je velmi oblíben umělci při tvorbě volné grafiky, kteří ho využívají k rychlé práci ve větších sériích. Jeho popularita vzrostla s pop artovými umělci v 60. letech 20.století jako byl například Andy Warhol nebo Richard Hamilton.

sprej:

Malba sprejem byla spjatá od konce 20.století s tzv. graffiti, tedy s malbami na veřejně přístupných plochách. Nejprve tento umělecký projev patřil do neoficiálních, undergroundových proudů 80.let, ale později začal pronikat i do oficiálních struktur. Za takového hlavního průkopníka můžeme bezesporu vnímat Jeana-Michela Basquiata, který dostal tuto techniku do galerijního světa.

Jean-Michel Basquiat, second half of 1970s, New York

Jean-Michel Basquiat, 2. polovina 70. let New York

Zdroj: https://edition.cnn.com/style/gallery/basquiat-boom-for-real-barbican/index.html

tuš:

tuš byla používaná již ve starověké Číně a získávala se směsí sazí například z pryskyřice a rostlinných olejů s lepidlem. Využívá se ke kresbě na papír, ale existuje i tuš litografická která slouží ke kresbě na litografický kámen, z kterého se následně tiskne. K nejslavnějších umělcům patří čínský malíř Qi Baishi (1864 - 1957), který měl vliv i na evropskou uměleckou scénu. Mezi české současné umělce, kteří si kresbu tuší oblíbili patří například Jiří Straka, který se věnuje čínské technice malby tuší.

Qi Baishi, Lotus and a Duck, china ink on paper

Qi Baishi, Lotus a divoká kachna, tuš na papíře

Zdroj: http://www.comuseum.com/painting/masters/qi-baishi/

airbrush:

výtvarná technika, která je založena na nanášení barvy v proudu vzduchu stříkací pistolí, byla vynalezena již na konci 19. století. Nejprve byla technika airbrush používána k retušování fotografií a následně byla využívána jako samostatná umělecká technika. Ve svých fotografiích jí například používal i slavný fotograf 20. století Man Ray.

Man Ray: Admiration of the Orchestrelle for the Cinematograph, airbrush, pencil and ink on cardboard, 1919

Man Ray: Admiration of the Orchestrelle for the Cinematograph, airbrush, tužka a inkoust na kartonu, 1919

Zdroj: http://www.manray.net/admiration-of-the-orchestrelle-for-the-cinematograph.jsp

fotografie:

Technika, využívající chemický proces reagující na světlo, který vede k zachování vizuální předlohy. První pokusy o zachycení obrazu pomocí světlocitlivého materiálu vznikly již kolem roku 1800, ale její rozvoj nastal až od 20. let 19. století. Vynález fotografie byl důležitý pro výtvarné umění, jelikož osvobodila malbu od její utilitární funkce, tedy grafického záznamu skutečnosti a napomohla tak k jejímu rozvoji směrem k abstraktnímu uvažování. V současné době existuje mnoho druhů fotografie, můžeme tak mluvit o dokumentární fotografii (primárně zachycuje realitu takovou, jaká je), umělecké fotografii, reportážní fotografii (součástí reportáží, novinových článků aj.), či např. fotografii reklamní/aplikované (je tvořena na zakázku, např. módní fotografie). Umělecké fotografie se, podobně jako např. grafiky, prodávají po menších sériích, které jsou podepsány autorem. Z českých a světových autorů umělecké fotografie uvádíme např. Františka Drtikola, Cindy Sherman, Barboru Probst, Pavla Baňku, nebo Ditu Pepe.

ilustrace a kresba:

Jedná se o výtvarný projev, který doplňuje text různého charakteru, ať se již jedná o knihu, časopis či noviny. Ilustrace je s textem úzce provázána a není tedy pouhým dekorativním doplňkem textu. Každý autor nicméně ke vztahu textu a ilustrace přistupuje trochu jinak - může buď ilustrovat obsah textu, doplňovat jej, či např. pracovat s celkovou atmosférou textu. Ilustrace také reaguje na to, pro koho je např. kniha určena (děti, naučná literatura, kuchařka aj.). Ilustrace může fungovat ale i jako samostatný umělecký projev. Nejčastějším technikami jsou kresba, malba, či koláž (může být i např. digitální). Slavnými českými ilustrátory byli např. Václav Hollar či Adolf Born.

Adolf Born, Durer´s Journey to Venice via Alps, 2005

Adolf Born, Dürerova cesta přes Alpy do Benátek, 2005

Zdroj: https://www.galerieart.cz/?from=born_tiskova_informace.htm

produktový design:

Pod produktovým designem se skrývá celá řada věcí, které každého z nás obklopují v každodenním životě - od hrnečku, nářadí, lavičky až po design automobilu. Pro produktový design je klíčové to, že je navržen pro určité využití, má tedy jasně danou funkci. Při tvorbě je designér postaven před úkol skloubit funkčnost (výrobek se musí dát plnohodnotně využívat) a vzhled s charakteristikami materiálu - s těmi musí být designér dobře obeznámen tak, aby výrobek mohl dosáhnout kýžené kvality. Nejde ale pouze o výrobu kvalitního výrobku, snahou designérů je také inovace, využívání nových materiálů a v neposlední řadě nalezení vlastního rukopisu/stylu. Produktový design je často vyráběn v malých sériích, či na zakázku konkrétních zákazníků (např. svítidla do konkrétního prostoru), designéři také často spolupracují přímo s výrobci, firmami či konkrétními značkami. Produktový design se studuje na vysokých školách na bakalářských a magisterských stupních. Slavnými českými designéry jsou např. Maxim Velčovský nebo Jan Čapek.

Jan Čapek, Bottle Design for Mattoni, 2006

Jan Čapek, Design láhve pro Mattoni, 2006

Zdroj: http://pro.tebe.cz/supermarket-wc/vystavy/probehle/petman/