Magazine

V taiwanských kinech až do konce 80. let dominovaly hlavně kungfu filmy, romantická  melodramata a začal dovoz hongkongských filmů. Odezvou na tuto konkurenci byla podpora  mladých  taiwanských filmařů od čínské vlády.

Generaci mladých tvůrců spojovaly nové metody filmové řeči, zájem o zahraniční kinematografii a kritický pohled na současnosnou společnost. Podobně jako v případě československé nové vlny, se řada filmařů poprvé setkala u vzniku povídkových filmů Za našich časů (1982) a Nosič reklamy (1983), každý složen z pěti krátkých filmů, reflektujících složitou sociální situaci běžných lidí na Taiwanu, procházejících rozmachem liberalismu.

Taiwan stál vždycky na hraně jednotlivých kultur. Napříč historií byl okupován Nizozemci, Španěly, přivlastněn Japonskem a Čínou. Není divu, že po pádu stanného práva v 80. letech se  filmaři vrhli do předtím tabuizovaných témat. Velký zlom pro taiwanský film znamenalo vítězství filmu Město smutku (1989) režiséra Hou Hsiao hsiena na benátském filmovém festivalu, který  zobrazoval rodinnou kroniku z dob bílého teroru (období stanného práva uvalené čínskou vládnou na Taiwan) a vůbec jako první film se této problematice věnoval. Bohatý, výsostně autorský film románové struktury se i přes svoji složitost setkal s úspěchem jak u kritiků,  tak u publika v domovském Taiwanu.

Režisér filmu Hou Hsiao-hsien se spolu s Edwardem Yangem stali vedoucími postavami nové  generace filmařů, ve vzájemném dialogu vytvářeli nový filmový jazyk a snažili se o zlepšení podmínek výroby filmů na Taiwanu. Mezi inovativními filmaři byli ti, kteří studovali v zahraničí a přinášeli nové podněty do ostrovního prostředí (Edward Yang a Ang Lee), ale i takoví, kteří se obraceli k národní historii a čínské tradici (autobiografické snímky Hou Hsiao-hsiena).

Hou Hsiao-hsien zastával názor, že člověk musí začít od sebe, když chce vyprávět pravdivě. Jeho první autorské filmy se věnovaly období jeho dospívání a adaptoval i vzpomínky z dětství svých  dvou spolu-scenáristů. Později natočil složité historické filmy, které ale překračovaly žánr pouhého historického filmu. Tyto kroniky více generací zobrazovaly taiwanskou novodobou historii  v rozmezí tří filmů, takzvané Taiwanské trilogie. Běžní lidé jsou často nositelé společenských změn, i když o politice se v jeho filmech nahlas mluví jenom zřídka. U Houa se setkáváme se smířlivým humanistickým pohledem na kolektivní hrdiny svých filmů. Také ho oslovovaly náměty o ženských hrdinkách s komplikovaným osudem. Jeho novější snímky vznikaly za hranicemi Taiwanu – v Japonsku a Francii. Café Lumiére (2003)   je pozorovatelským filmem, ve kterém sledujeme mladou Japonku pátrat po stopách hudebního  skladatele z Taiwanu. Mladá žena se ve snímku vyrovnává s obdobím, které ji čeká, rodičovstvím bez otce dítěte. Stejnou část filmu,jako samotný příběh, tvoří pozorování kolemjdoucích  na nádraží, hemžení lidských těl  na nástupištích a cestování vlakem . Let červeného balónku (2007) se soustředí na francouzskou rodinu herečky Suzanne, která zaměstná čínskou studentku filmu, aby ji hlídala syna. Film plný laskavého porozumění a jemného humoru sleduje pohledem cizince komplikované vztahy v současných neúplných rodinách..Divák přitom stíhá plnými  doušky nasávat atmosféru historických pařížských uliček. Jedním z jeho posledních velkých úspěchů je hlavní cena z Cannes za historickou a v mnohých směrech experimentální bojovou baladu  Assassin (2015).

(Pozn. Balónek pozoruje malého Simona přes okno ve filmu Let červeného balónku (2007) inspirovaném francouzským impresionismem a slavným filmem Alberta Lamorisse Červený balónek (1956) )                                                      

Edward Yang se ve své tvorbě soustředil na roztříštěné vyprávění z prostředí taipejské metropole.  Jeho snímky Taipejský příběh, Teroristé, Raz, dva a Mah-jong jsou vyprávěné epizodicky a mozaikovitě. Skládají příběhy z osudů odcizených rodin a epizod života jednotlivých postav žijících ve vekoměstě. Zatímco jeho ranní snímky jsou modernistickými filmy par exellence, později se ve své tvorbě Yang  přikláněl ke komediálnímu ladění. Yangova tvorba silně reflektuje soudobou situaci Taiwanu, který stál na pomezí střetu starého a nového, vlivu tradičního čínského myšlení a taiwanského prostředí versus rostoucímu vlivu americké kultury. Yang byl mistrem komplikovaného vyprávění,   meta-narace a experimentů s dlouhou délkou filmů (snímek Jasnější letní den trvá 237 minut).  Jeho největším úspěchem je film Raz, dva (2001), se kterým zvítězil na festivalu Cannes, byl zároveň i jeho posledním filmem. Záhy umírá v nedožitých šedesáti letech.

(Pozn. Mladý Hou Hsiao-hsien hraje hlavní roli ve filmu režiséra Edwarda Yanga, Taipejský příběh (1985) )

O deset let později začali debutovat další významní filmaři - Tsai Ming-liang a Ang Lee. Začalo se o nich mluvil jako o druhé generaci taiwanské nové vlny.

Tsai-ming liang je jednou z mladších figur hnutí, kterého témata osamělosti a absurdita navazují na evropskou existenciální tradici. Nacházíme u něj odkazy na francouzskou novou vlnu i volné interpretace Kafkova díla. Debutoval filmem Rebelové neonového boha (1992), kde sledoval každodenní smysl postrádající  rutinu mladých lidí v Taipei, kteří střídavě hrají automaty, přebírají si mladé lásky, nebo bez důvodu propichují pneumatiky. V pozdějších dílech jsou jeho metaforické filmy o opuštěných anonymních existencích  v nehostinném velkoměstě prokládané snovými muzikálovými výjevy. Film Díra (1998) je dystopií moderního Taipei, ve kterém se šíří podivná epidemie a dochází voda. Sledujeme dvojici sousedů  v opuštěném bytovém domě. Hlavní hrdina nachází v podlaze svého bytu zvětšující se díru  do bytu dívky. Navíc se u něj začnou projevovat příznaky nemoci – začíná se plazit po zemi  jako brouk. Může tato bizardní situaci vyústit ve sblížení? Stěžejním hercem Tsaiových filmů se stal jeho milenec a neherec Kang-sheng Lee, často  stvářňující osamělé ztracené mladé muže s téměř dětským chováním. V jeho filmech se často zjevuje nejednoznačný symbol, jakýsi trademark tvůrce, vodní meloun.

(Pozn. Motiv melounu  a Tsaiem často obsazovaný herec Kang-sheng Lee jako „doktor“ v odvážnem filmu Chuť melonů (2005) )

Ang Lee je tvůrcem taiwanské nové vlny, který si našel cestu až do Hollywoodu.  Na pomezí mainstreamu a klubového filmu, Ang Lee točil chytlavá melodramata s jednouchou, humorem okořeněnou zápletkou. Z jeho rané trilogie nejvíc vyniká Jíst, pít, muž, žena (1994)  na pozadí příprav gastronomických specialit se kuchař Lung konfrontuje se životy svých tří dcer.  Jedná se o na gagy bohatou komedii s příměsí psychoanalytických dialogů. Později Leeho proslavilo historické drama Tygr a drak (2000). Ang Lee v sobě zpřítomňuje střet kulturních vlivů  – romantická čínská dramata se zdají být jako stvořená pro vývoz do západních krajin, filmy  z prostředí taipejského velkoměsta jakoby byli psané perem hollywoodského scenáristy.  Za své hollywoodské filmy se stal několikanásobným držitelem Oscara za snímky Zkrocená hora a  Pí a jeho život.

I přes mezinárodní ohlas byla taiwanská nová vlna donedávna v českém prostředí neznámá.  Příležitost se s ní setkat diváci měli na festivalu  Letní filmová škola v Uherském Hradišti, nebo  na Semináři taiwanského filmu ve Veselém nad Moravou. Aktuální taiwanské kinematografii se  věnoval loňský festival v pražském kině Lucerna.  Minulý podzim byla šance potkat režiséra  Hou hsiao-hsiena a jeho scenáristku Chu Tien-wen v rámci sinologické konference pod záštitou  Karlovy univerzity. Konferenci doplňovala retrospektiva Houvých filmů v pražském kině Ponrepo. Bylo to vůbec poprvé, kdy Hou ve svých téměř sedmdesáti letech navštívil Českou republiku. Nejnovější snímky Tsaie a Houa můžete vidět v rámci mezinárodních festivalů v hlavních  soutěžích.

(Pozn. Rodinná večeře ve filmu Jíst, pít, muž, žena (1994) Anga Leeh )

Kam se ubírají slavní tvůrci taiwanské nové vlny dnes? Mistr minimalismu Tsai Ming-liang překvapil zájmem o nové technologie, a jeho poslední film využívá virtuální realitu  v třistašedesáti stupňovém prostoru pro vyprávění kratšího duchařského příběhu The Deserted  (2017). Tsai se inspiroval vlastním odchodem do hor, kde se léčil z nemoci poblíž opuštěného  budhistického kláštera. V posledních letech točí i hrané snímky na hraně dokumentu a filmové meditace.Hou Hsiao-hsien připravuje film, ve kterém budeme mít co dočinění z božstvím taipejské řeky. Režisér se nechal slyšet, že jestli nějaká říční bohyně existuje, rozhodně nebude  se stavem vody na ostrově spokojena. Ačkoli jeho tvorba má dnes se začátky na Taiwanu málo společného, Ang Lee připravuje další film v Hollywoodu, kde začátkem 90. let začal působit. Tentokrát v žánru sci-fi thrilleru, film s názvem Gemini Man, s obsazením slavných hollywoodských herců.

Zdroje:

YEH, Emilie Yueh-yu, DAVIS Darrell William. Taiwan Film Directors: A Treasure Island. New York: Columbia University Press, s. 133-177, 2005.  ISBN 0-231-12898-3

SUCHENSKI, Richard I. (ed.). Hou Hsiao-hsien. Vienna: SYNEMA – Gesellschaft fur Film und  Medien, 2014, 256 s., ISBN 978-3-901644-58-0.

FRATER, Patrick. Venice Interview: Tsai Ming-liang on the Craft of VR Film Making. Variety. [online]. [cit. 4. 9. 2017] Dostupné z WWW:  https://variety.com/2017/digital/asia/tsai-ming-liang-craft-of-vr-film-making-1202542689/

CHIANG, Leaf, LOW, Y. F.  Hou Hsiao-hsien's next movie will be about river goddess. Focus Taiwan: News Channel. [online]. [cit. 4. 9. 2017] Dostupné z WWW: http://focustaiwan.tw/news/aedu/201505280010.aspx