Magazine

"Na bezprostřední otázku, co je to vlastně zdraví, není až tak jednoduché odpovědět. Na základě různého chápání toho, co znamená zdraví, se odlišují i přístupy k jeho dosahování a udržování. Zdraví je nepochybně určitou formou (i prostředkem normalizace), v naší společnosti se ovšem stalo také jakousi metou, již máme povinnost dosahovat nebo o ni usilovat. Foucaltovskou biopolitiku jsme si postupně internalizoali, takže dohled nad naším zdravím už nemusí být vykonáván zvenku, ale jsme individuálně poháněni morálním imperativem (a společenským očekáváním) být v co nejlepší kondici. Fyzicky i duševně."

"Neustálé sebezpytování může vést k masové epidemii hypochodrie. Lékařské komory varují před chybnou "sebediagnózou" pacienty, kteří se stle častěji informují o svém stavu spíš na internetu než v ordinaci. Aby se člověk necítil zcela fit, nemusí být hned vysloveně nemocný - stále je co zlepšovat a čemu předcházet. V ideálu se zdraví snoubí se skvělou kondicí, výkonem, vyrovnaností, krásou, úspěchem a vposledku štěstím. Zdraví životní styl se, spolu s objevováním a prohlubováním individuální subjektivity a jejího kreativního potenciálu, stal v podstatě určitým trendem (samozřejmě s ohledem na socioekonomické rozvrstevní obyvatelstva), podobně jako tzv. uvědomělé spotřebitelství, jež se pod afirmativní silou kapitalismu může lehce proměnit v krasokonzum."

"Healing 2.0 tak nazírá na zdraví jako na součást životního stylu moderní západní společnosti která se s oblibou nechává strhávat módními vlnami a současně musí reagovat na problémy, jež do velké míry sama generuje - ať už to je chronická únava, stres, nespavost nebo problémy se stravováním aj. Zároveň se zde tematizuje to, jak do moderních, technologických prostředlů prosakují původní, přírodní až archetypální elementy, založené spíš na tradici nebo i iracionální víře, než na striktně věděckých či exaktních postupech. Respektive sledujeme, jak se obě tyto složky mohou v rámci úsilí moderního člověka o zdraví život prostupovat."

"Jako celek výstava pracuje převážně s chladnou estetikou čerpající zejména z (digitálních) technologií a podtrženou architektonickým rámcem, jež připomíná prostředí nemocnice či laboratoře. Především na významové rovině je však tato "sterilita" kontaminovaná emocionalitou, tělesností, intuicí, iracionalitou i svým způsobem existenciálním pocitem člověka mezi "přirozeností" a "umělostí"."