Magazine

Výstavní projekt si bere jako inspiraci téma postavy (mladé) dívky, jak se s ní můžeme setkat v dílech od Tiqqun (1999), Deleuze a Guattariho (1980) nebo Witolda Gombrowitze (1937). Představuje mladou generaci českých umělkyň a umělců, pro které je postava mladé dívky vědomým i nezamýšleným vodítkem při konfrontaci s dnešními problémy, jakými jsou sebeidentifikace, sdílení obrazů a nás samých online a až perverzní tlak na naše tělo-obraz, konzumní způsob života nebo apatie, „pseudo aktivita“ a neschopnost čelit současným výzvám.

Mladá dívka zde není formou, stereotypem, ideálem ani motorem spektáklu. Naopak je svobodou toho, co ještě není stereotypní, ztuhlé, dospělé; ještě není ženou. Mladá dívka je stáváním se, je množstvím rychlostí a procesů, čirou tělesností, které ještě nejsou vnuceny orgány, funkce a reprodukce. Přitom právě stávání se je ústředním pojmem nejen této knihy, ale celé filosofie Deleuze a Guattariho. Stávat se, snad také být mladou dívkou, znamená vyvázat se z předpřipravených identit, významů a společenských vztahů. Strohá intelektuálka, chladný nadšenec, dynamická workoholička, potrhlý kreativec, energická vůdkyně, přátelský cíťa, citlivá stydlivka, odhodlaná srdcařka… Jaká je skutečná mladá generace? Jaké prostředky si osvojujeme k úniku ze současných problémů a tlaku pozdního kapitalismu?

Postupně odhalujeme, že ani setrvalé protesty milionů lidí a aktivismus šířený pomocí sociálních sítí nepřinesly prakticky žádné hmatatelné výsledky. Postava dívky se tak stává zbraní. Zcela apoliticky a hladce servíruje publiku i politická a kritická témata, svoji nelidskost odívá do těch nejintimnějších výrazů lidskosti (hlas, svádění, emoce). Je nástrojem i motorem touhy, nebo dokonce války. Mnohokrát se snažíme zachytit, pojmenovat nebo snad kritizovat problémy dnešních společností – ať už se týkají politiky, ekologie, akcelerace, našich identit, komunikace nebo komplexu, kterému říkáme kapitalismus.

Podklady pro teorii dívky jsou možná jedním z nejpřístupnějších pokusů, jak těmto problémům dát nějakou hmatatelnou formu a tvář. Samozřejmě že nejde o skutečnou dívku. Jako by nebyla ničím a zároveň představovala naše touhy, krizi identit, rozpad jiných hodnot…

Text: TZ k výstavě, převzato z artalk.cz