Magazine

“Bývala jsem něco jako krysa obchodních domů, když mi bylo kolem 20. Trávila jsem v obchodních centrech spoustu času, nadýchala se spousty kyslíku z klimatizací. Stále mi to přijde fascinující, jak zaostalé jsou architektonické představy toho, jak vypadá budoucnost – prostory jako duty-free zóny, s odrazivými plochami, sklem, chromem. Jak mají stále takový impakt, i když materiál už je unaven. Ta prostředí fungují jako spouštěče až téměř fyzických reakcí. Myslím, že ve své práci se pokouším izolovat a zarámovat tyhle spouštěče.”, prohlásila o sobě v rozhovoru z roku 2017.¹

Její plastiky nejčastěji kombinují antopomorfní prvek s prvky nábytku a oblečení. Nejčastěji se jedná o materiály a kombinace, které evokují luxus nebo alespoň jeho příjemnou napodobeninu. Polstrování a kožešiny, splývavé tvary přechází jeden do druhého a divák je zmaten, jedná-li se o elegantní čalounění nebo část živého organismu. Iluze a hra na oko nejsou však primárním účelem. Podle Anny Uddenberg je zóna povrchu věcí tou politicky nejvíce nabitou; protože v ní dochází k tomu v současnosti marketingově a strategicky nejdůležitějšímu: vnímání vizuálních kódů. Skrze ně získáváme dojem o realitě – nebo alespoň o jednom jejím druhu. Jak prohlašuje: “Lze tam totiž artikulovat problémy, jenž by jinak vyjádřit nešlo.”… “Zabývat se povrchem věcí by se nemělo plést s povrchností.”²

Její sochy se záměrně podobají figurínám, ale mají silné napětí. (Vznikají tradičním sochařských postupem, od modelace z hlíny.) Zatraktivněné povrchy aludují na bezpečnost a funkčnost, ale také na to, jak tuto aluzi využívá trh a změnou vizuality vytvořil produkt určený např. k cestování, i když funkčnost se nezměnila. Kam jedou ženy na kufrech, které vypadají jako při ródeu? Jejich oblečení je přímo nabádá, aby se chovaly divoce. Alespoň tak, jak si představujeme, že divokost vypadá. Pokud by se tak ale skutečně chovaly, bylo by něco takového žádoucí? Odkud se bere definice toho, jak vypadají emoce?

Erotický podtón je přítomen, často se ale ozývá tak, jako se ozýval v dílech surrealistů; oslavou touhy skrze nezvyklé narážky. Narážky na fetiše, jenž milujeme potají v tichosti. Oproti surrealistickým ódám na údy však fetiše Anny Uddenberg působí jakousi osamělostí. Někdy se zdá, že se jedná o stroje na slast, čistě pro potěšení jednoho. Umělkyni zajímá totiž právě i reciprocita emocí a komunikace v současné době, kterou tolik určují sociální sítě. Říká jim cykly odezvy, cykly honby za exkluzivitou s pomocí odezvy druhých. Vede ta však k menší samotě? Je proces vyjadřování na sociálních sítích procesem skutečné exprese?

1. Anna Uddenberg with David Lê, Kraupa-Tuskany Zeidler, CURA, No. 24, Page 144, March 2017. https://k-t-z.com/wp-content/uploads/2017/03/2017_AU_CURA_en_small.pdf
2. Ibidem.