Magazine

Zsófia Keresztes (*1985) se narodila v Budapešti, kde vystudovala a nyní tvoří. Absolvovala v roce 2009 také studium v Helsinkách. Aktivně se podílí na domácí scéně, často vystavuje ale i v historicky příbuzných metropolích Vídni a Praze.

Její sochy jsou nabité figuralitou a její přímo pulzující živostí, a to často i ve chvíli, kdy se zdá, že jde o předměty neživé. Pokud jde o mytologiké či fantastické zjevy, už bychom na to mohli být zvyklí – obzvlášťě obklopeni internetem, kde je vše možné. Kerestesz totiž právě internetu přiznává svou vlastní orgnickou formu a jeho hlavní vlastností neustálý vývoj, který my, jeho uživatelé zažíváme s ním. Stává se tak součástí naší vlastní biologické formy.

Dříve experimentovala s mnoha materiály jako je karton, sítě, papír, pěny, textil, polystyren atd. V poslední době se vyjadřuje objekty obloženými skleněnou mozaikou. Životnost a hravost jejích soch se tím může dostávat do dialogu s výpravnými cykly sochařky Niki de Saint-Phalle. Narozdíl od ní si však můžeme dovolit podotknout, že užití mozaiky naráží na neustálou mozaiku myšlenek, zpráv a aktualizací z digitálních přístrojů. Taková byla i její výstava Facing Enemies, Melting Opposites v pražské karlínské galerii Futura. Vystavila zde práce jako Totem of Hidden Accounts nebo Ritually Alone.

Zsófia Keresztes také navázala spolupráci s českou umělkyní Annou Hulačovou (*1984) a na přelomu roku 2018 a 2019 v pražské GHMP měly výstavu s názvem Éntomos, značícící hmyz. Jejich formální a obsahový přístup se prolnul v mimořádně jasnou výpověď; obě autorky vidí v dnešní ekologické krizi, kdy vymírají včely a ostatní hmyz, předzvěst lidské katastrofy. Anna Hulačová se zabývá symbiózou člověka a hmyzu a její sochy mohou fungovat zčásti jako úly, obzvláště ty, které navazují na formy veřejných monumentů, které by měly odolávat zubu času. Zsófie Keresztes vystavila své více abstraktní a expresívní práce, napadající životní pocit jedince ve společenství a dotýká se až témat kanibalismu a sebepožírání. Ani tentokrát neopouští silně antropomorfní totemické tvary. Přístupu obou autorek byla dána výjimečná pointa společným vystavením surrealistických ilustrací českého umělce Františka Janouška (1890-1943), kterými v roce 1935 doprovodil knihu Život včel od Maurice Maeterlincka.