Magazine

Příběh nové funkce bunkru se začal psát na začátku nového tisíciletí, kdy se bunkr, svého času noční klub, objevil na trhu s nemovitostmi. V roce 2003 jej tak kupují manželé Borosovi, kteří okamžitě začínají s přestavbou objektu. K té si přizvali architekta Jense Caspera, který zcela dekonstruoval stávající vnitřní uspořádání stavby a vytvořil sérii navazujících místností vyhovujících galerijnímu provozu. Na střechu objektu pak umístil penthouse, který manželům a jejich synovi slouží jako rodinná rezidence. Žijí tak v neustálém kontaktu s uměním, což je něco, o čem manželé vždy snili. Christian zdůrazňuje, že nikdy nechtěli jeden dům pro žití a druhý pro umění.

Je zřejmé, že umění je pro tento sběratelský pár jednou z klíčových součástí života a přisuzují mu značný význam. To je cítit ze slov samotného Christiana, který říká, že s Karen nikdy nekupují díla hned, pouze na základě první přitažlivosti, ale vždy si nechávají čas na rozmyšlenou. Tvrdí, že se tím vyhnou akvizicím děl, která jsou pouze příjemná na pohled. Namísto toho zastává názor, že „dílo musí štípnout, musí vás trochu zranit, aby získalo trvalý význam.“ Přiznává tak, že často kupují díla, která se jim nelíbí. Zároveň však za každým dílem nalézá příběh. Díla rozhodně nevlastní, aby je pouze vlastnili. Vytváření sbírky pro ně není samoúčelné, ale nese s sebou osobní významy. Často tak kupují předměty na dovolených, vlastní celou řadu nábytku z Asie, sám si neobyčejně cení čínského stolu, který koupila jeho žena dlouho předtím, než se seznámili, ještě v době, kdy pracovala pro německou Lufthansu.

Tento stůl také obdivoval při návštěvě Berlína Ai Weiwei, který žádnému objektu ze sbírky Borosů nevěnoval takovou pozornost. Byt manželů je přeplněn podobně zajímavými objekty. Zmínit tak můžeme například Madonnu, která pochází z Vatikánských sbírek. Sám Christian pak byl rád připodobňuje k sídlům záporných hrdinů, nepřátel Jamese Bonda. Koneckonců na estetiku bytů těchto postav se zaměřil již během svých univerzitních studií, když napsal práci věnující se estetice záporných hrdinů ve filmech o Jamesovi Bondovi. Právě proto se v berlínském „bunkrovním“ bytě nachází celá řada odkazů na postavu Dr. No, vůbec prvního záporného hrdinu série věnované agentovi jejího veličenstva s povolením zabíjet.

Zdroje:

Arch Daily

https://www.archdaily.com/526149/750-cubic-meters-of-extracted-concrete-turned-this-nazi-bunker-into-a-gallery-and-home

Boros Collection

https://www.sammlung-boros.de/boros-collection.html?L=1

Financial times

https://www.ft.com/content/e980e7a0-5cb3-11e7-9bc8-8055f264aa8b

Architectural digest

https://www.architecturaldigest.com/story/nazi-era-bunker-now-thriving-art-gallery

ArtReview

https://artreview.com/power_100/christian_karen_boros/