Magazine

Psal se rok 2010, když na místě nedochovaného objektu v židovské čtvrti začala růst nová budova Galerie Závodný, která se svým návštěvníkům otevřela o rok později. Stavba byla nutným vyústěním dlouhodobé sběratelské činnosti a její stavitelka Drahomíra Brucháčková Závodná si kladla za cíl umožnit prezentaci děl českých i zahraničních umělců, především pak exilantů, kteří se věnovali tvorbě minimalistického či konceptuálního umění.

Samotná galerie vstupuje do stávající urbanistické situace zcela přirozeně. Jak již bylo zmíněno, vznikla na místě staršího objektu v bývalé Židovské čtvrti a dotváří tak podobu malého náměstíčka, které má nyní kompaktní, uzavřenou podobu. Směrem do ulice Husova navazuje na existující uliční čáru a objemově zcela respektuje okolní budovy. K nim se hlásí i materiálově, když autoři, architekti Štěpán a Jakub Děngovi, použili omítanou fasádu s římsami oddělujícími etáže a objekt zastřešili za pomoci valbových krovů a na něm usazených pálených tašek.

S přilehlým náměstím však objekt komunikuje za použití zcela odlišného slovníku. Strohost a čistota fasády vyniká precizním opracováním kamenných dílů, kterými byl objekt obložen, a které jsou dominantním výrazovým prostředkem stavby. Do hladké plochy vápence byla vsazena čtyři bezrámová velkoformátová okna, která do interiéru propouštějí nezanedbatelné množství přirozeného světla. Sedlová střecha respektuje materiálové a barevné ladění fasád a celé stavbě dává ucelený charakter.

Na tuto část přisedá menší, bíle omítnutý objekt, který se barevně vymyká vůči druhému nažloutlému vápenci. Do této části je situován vstup do galerie a rovněž k ní přisedá schodiště, které se přimyká ke staršímu hradebnímu systému a umožňuje vstoupit do úzkého prostoru za obytnými domy. Zmíněné snížení této části, které má pouze jednu etáž souvisí se zachováním průhledu na hradní návrší a je dokladem o citlivém zásahu galerie do městského celku.

Samotný interiér je přístupný jak z přízemí, tak z prostoru terasy, která je zmiňovaným spojníkem mezi náměstím a prostorem za objektem.  V interiéru je patrná návaznost na vizuální kvality interiéru. Tomu dominují mramorové podlahy, ale i schody, respektive hlediště auditoria, které je technicky vybaveno k projekcím, případně koncertům vážné hudby, se kterými se počítalo již při výstavbě galerie. Materiálovou a barevnou čistotu interiéru doplňuje i mobiliář sestávající s jednoduchých kamenných lavic.

Ideální podmínky pro pořádání výstav pak umožňuje prolomení sedlové střechy dvěma velkými bezrámovými okny, které dodávají do prostoru značné množství denního světla. Jelikož se při realizaci nepočítalo s otevíratelností okenních výplní, byly kladeny značné nároky na vzduchotechniku a její umístění. Ventilace, klimatizace i vytápění jsou tak řešeny prostřednictvím vzduchotechniky ukryté v podhledu střešní konstrukce.  Díky tomuto řešení je umožněno udržet ideální podmínky pro vystavování děl a zároveň vytvořit kompaktní prostor, kde návštěvníka, soustředěného například na díla Dalibora Chatrného, neruší nutné technické atributy stavby.

https://www.novinky.cz/vase-zpravy/jihomoravsky-kraj/breclav/902-8451-mikulov-laka-na-moderni-umeni-do-nove-galerie-zavodny.html

http://www.galeriezavodny.com/index.php?p=1

https://www.archiweb.cz/b/galerie-zavodny

https://www.denik.cz/ostatni_kultura/mikulovska-galerie-zavodny-vyhrala-grand-prix-architektu-20120512-pcp8.html

http://www.archicakes.cz/cs/galerie-zavodny