Architektura

31.08.2018

Když se architektura stává exponátem: Moravská Třebová

V rámci našeho miniseriálu o architektuře galerií se zmíníme i o jedné realizaci, která není ani galerií a ani jen stěží naplní kategorii architektury. Přesto si mezi stavbami jako je Arcidiecézní muzeum v Olomouci či Galerie Benedikta Rejta v Lounech najde své místo. Koneckonců i ona zmíněná realizace, kterou najdeme v Moravské Třebové, má vazbu na umění a její funkcí je bezesporu nejen vzdělávání návštěvníků či prezentace děl, ale rovněž kultivace ducha. Onou tajemnou realizací není nic jiného než Brána času, realizovaná v rámci projektu „Od renesance k baroku“.

Projekt od Renesance k baroku, který započal v roce 2009, měl za úkol zrekonstruovat řadu městských památek a to včetně zámeckých zahrad a poté dopomoci k jejich veřejné prezentaci. Vedle řady doprovodných programů či publikace proto vznikl i projekt na vytvoření dlážděné stezky, která by zpřístupnila některé doposud špatně dostupné památky a především je vzájemně propojila a zasadila do kontextu dějin Moravské Třebové.

Vznikla tak stezka, která měřila 1500 metrů a spojovala mimo jiné renesanční zámek s morovým sloupem, radnicí, zastaveními křížové cesty s vrcholem na Kalvárii. Především v prostoru zámeckého nádvoří se podařilo dát stezce nejen hodnotu komunikační, ale i informační. Dlažba zde totiž kopírovala obvodní stěny původního gotického hradu, který musel ustoupit pozdější renesanční budově.

Přesto autoři projektu nebyly s výsledkem zcela spokojeni a chyběl jim informační objekt, který by návštěvníky seznámil s celou realizací a navedl by je k projití stezky a zároveň by se stal cenným zásahem do veřejného prostoru, který by se díky jeho přítomnosti kultivoval.

Řešení tohoto problému nabídla architektonická kancelář Maura s hlavní architektkou Markétou Veselou. Ve spolupráci se zástupci města bylo rozhodnuto o umístění objektu na ulici Branskou, tedy v těsné blízkosti zámku a na trase zmíněné stezky. Zároveň však brali v potaz i budoucí vznik rekreačního centra, se kterým by byl objekt rovněž spjat.

Nejen informační, ale i estetické nároky kladené na objekt vyústily v tvorbu téměř až skulpturálně pojaté Brány času. Jedná se o kubický objekt, který je na dvou stranách prolomen vstupními otvory. Na těchto průčelích jsou patrné paprskovité linie rozbíhající se od portálů. Pro boční stěny je charakteristické vertikální členění, které je umožněno použitím jedenácti samostatných betonových bloků. Právě jejich tvarové řešení má klíčový význam v interiéru objektu.

Tvrdý, geometrický exteriér získává svůj protipól ve zcela organickém interiéru. Prostorem se vine neustále se proměňující spirála sestavená ze zmíněných betonových segmentů. Tato linie má dle autorky koncepce znázorňovat plynutí času. Důležitým prvkem je vztah k okolí. Z exteriéru se objekt tváří jako kompaktní hmota. Návštěvník interiéru však nikdy kontakt s exteriérem neztratí, a to nejen díky otevřeným vstupům, ale i velkým prolukám mezi betonovými lamelami. Ty do interiéru navíc propouštějí denní světlo, v noci pak za pomoci umělého osvětlení v podlaze rozehrávají působivou hru světla a stínu.

Vedle této výrazové expresivity, která bezesporu přitáhne do interiéru kostky řadu zvědavých návštěvníků, je nezbytné zdůraznit i informační přínos celé realizace. Na jednotlivých betonových segmentech nalezneme drobné destičky vyobrazující objekty, které jsou součástí stezky. Mimo to na nich nalezneme i datace a všechna znázornění jsou sestavena do chronologické řady. Návštěvník Brány času tak projde pomyslnými dějinami města, aby posléze mohl projít skutečnou stezku a objevovat skutečné památky.

Zdroje

https://www.archiweb.cz/b/cesta-od-renesance-k-baroku

http://www.moravskatrebova.cz/cs/turista/cesta-od-renesance-k-baroku.html

https://ceskacenazaarchitekturu.cz/projekty/2016/brana-casu-vstupni-brana-k-projektu-cesta-od-renesance-k-baroku/

AuthorRadim Weiss