Magazine

Liberecké městské lázně byly postaveny v letech 1901 a 1902. podle návrhu vídeňského architekta Petera Paula Branga, který je mimo jiné znám i jako autor lázní v Ústí nad Labem či kolonády v Jánských lázních. Liberecká stavba, vybudovanáv historizujícím duchu pracujícím s neorenesančním tvaroslovím a přecházející do secesní ornamentiky, se stala zřejmě jeho nejvýznamnějším počinem. Svému primárnímu účelu objekt sloužil až do přelomu 80. a 90. let. Proměna politického a společenského prostředí porevolučního Československa však lázním vystavila pohřeb. Po několika vlastnických změnách se do osudu objektu zapojilo město Liberec, které chátrající objekt vykoupilo. Po jednáních zástupců města a Libereckého kraje, který je zřizovatelem Oblastní galerie, došlo k dohodě o naplnění objektu novou funkcí.

Mezi lety 2011 a 2013 tak došlo podle návrhu libereckého SIALU k revitalizaci stávajícího objektu za účelem vzniku výstavních prostor a k dostavbě nového objektu depozitářů.  Jedním z klíčových parametrů pro konverzi bývalých lázní na objekt galerie bylo uchování památkové hodnoty stavby a podtržení jejího historického kontextu a vazeb na okolní zástavbu. Fasáda budovy se tak faktických změn nedočkala, do dnešních dní tak nese i původní nápis „Kaiser Franz Joseph Bad“ a označení nové funkce bylo usazeno na samotnou hranici pozemku jako součást oplocení.

Pakliže exteriér stavby nejeví známky výrazné stavební činnosti, nároky kladené na kvalitu výstavních prostor ovlivnily zásadním způsobem podobu interiéru. Jiří Buček, jeden z architektů, zmiňuje, že před samotným vznikem projektu sehrála klíčovou roli návštěva galerie v Roubaix, která dokládá, že si lze klást ambice přestavět bývalé lázně na objekt s výstavní funkcí.

Samotná konverze by nebyla možná bez otevřené komunikace mezi památkovým ústavem, krajem a městem a při realizaci byly kladeny značné nároky jak na funkčnost prostoru, tak na zachování jeho historické hodnoty. Výsledná podoba je tak bezesporu kompromisem, který je žádoucím příkladem spolupráce při obnově památkově chráněného objektu.

Hlavním zásahem do interiéru bylo bezesporu vyjmutí bazénové vany a překrytí otvoru ocelovou nosnou konstrukcí vyplněnou pískovaným sklem. To propouští přirozené světlo do prostoru bývalého bazénu, který slouží k pořádání krátkodobých výstav. Zároveň však toto řešení implicitně odkazuje na původní vodní hladinu bazénu. Právě tento dialog mezi původním funkčním vymezením objektu a jeho novým obsahovým uchopením je jedním z klíčových prvků, které lze na konverzi vyzdvihnout. Mezi další pak bezesporu patří lpění na zachování cenných detailů a jejich zdůraznění objemově a materiálově kompaktními novotvary. Takovým příkladem může být například pískovcová balustráda schodiště, která je doplněna o části z pohledového betonu. Ocenit musíme i určitou „sterilitu“ prostoru, ve kterém není nic navíc a poskytuje dokonalou kulisu vystavovaným dílům. Je však žádoucí si uvědomit, že i bez nich, a možná dokonce právě bez nich, je samotný prostor natolik působivý, že se může staronová architektura lázní stát významným lákadlem návštěvníků.

Zdroje

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/1046364-kontroverzni-rekonstrukce-lazni-skoncila-je-cas-na-umeni

http://www.incheba.cz/veletrh/pamatky/archiv-aktualit/aktualita.html/3_18853-liberecke-lazne-a-jejich-prestavba--hlavni-cena-grand-prix-obce-architektu-

https://www.archiweb.cz/n/domaci/liberec-ziskal-prestavbou-lazni-galerii-svetove-urovne

https://www.archiweb.cz/b/oblastni-galerie-v-liberci-revitalizace-mestskych-lazni-na-galerijni-objekt

https://liberec.idnes.cz/otevreni-galerie-v-laznich-v-liberci-d75-/liberec-zpravy.aspx?c=A140304_091845_liberec-zpravy_tm

http://www.earch.cz/cs/revue/vitezem-grand-prix-architektu-2014-se-stala-prestavba-mestskych-lazni-v-liberci-na-galerii

http://liberec-reichenberg.net/stavby/karta/nazev/16-mestske-lazne