Magazine

A jako v takovém správném Gesamtkunstwerku, čili totálním díle, totální autorství, je pouze známkou schopného dirigenství hlavního konceptora; nejrůznější prvky musí vyfabrikovat specialisté. Tak malé výstavy se mohou zdát málo odměňující. Na druhou stranu mají tu výhodu, že si je člověk opravdu pamatuje a může jimi v myšlenkách bloumat ještě dlouho poté. Zrajou v něm. Šok z jednotlivých prvků se mění na ucelený pohled. Výstava je totiž spíše environmentem nebo scénografií, spíše těžkou než frivolní. Autorku inspirovala k napsání článku ve formě vzestupujícího žánru teorie-fikce.

Vesmírná loď přistává na planetě Zemi. Jejím cílem je Česká republika, konkrétně Praha, čtvrť Žižkov. Ideální přistávací plocha se náhodou objevila na dvorečku galerie Nevan contempo. Mimozemšťan vystoupil. Z předběžných výzkumů se dozvěděl, že lidská rasa za hlavní životodárnou surovinu považuje vodu a hledá ji všude, kde má prsty. V jaké formě ale člověk vodu přijímá? Před vstupem do galerie stojí fontánka, ze které se řine hustá lepkavá napěněná coca cola. Návštěvník rázem usoudil, že vodu člověk přijímá v tomto silně ochuceném stavu. Vidouc hemžení, které fontánka podněcuje, zvolal: “jak velkorysé, tato tekutina sytí nejen lidi, ale také hmyz!”. Brzy ale zjistil, že jej hmyz chce také ochutnávat a raději se vzdálil.

Mimozemšťan slyšel něco málo o tom, že lidé se nemusí rozmnožovat už jen pohlavně, ale také in vitro. Okamžitě začal považovat hlavní prostor výstavy za inkubátory pro lidské plody ve vodě, ze které se později jistě udělá ta karamelová coca-cola. Těkaje očima kolem, omylem zabloudil na kalendář u recepce, plný pohledů do krajiny. Všiml si, jak nevkusně a často je v něm použitá atmosféra západu slunce, který zná i z jiných planet. Všiml by si, jak odlišné od těchto fotografií byly fotografie, kterými ho před misí varovali: krajiny, kde není žádná původní příroda, hlavně spousty elektráren. Začal pochybovat, že všechna ta voda v uzavřených akváriích se kdy stane coca-colou…

Tu do výstavy přišel švarný kurátor.“Ale milý mimozemšťane, to nejsou lidské plody, to jsou bonsaje a ty nikdy ve vodě nerostou. Vidíte ty bublinky? To z těch malých stromečků uniká jejich vlastní kyslík, který by potřebovaly naopak přijímat k životu.” “Tak kde jsou ti muži a ženy?”, řekl nervózně mimozemšťan. Kurátor rozšafně mávl rukou a pravil: “na muže a ženy si už tady zas tak tolik nehrajeme. To, že si zničíme místo pro život, nám hrozí všem stejně.”

“Jak perverzní, takhle si libovat v zániku. A co je tohle?”, řekl mimozemšťan a ukázal na jednu z voskových sasanek, nalepených na zdi. “To je taková metafora právě na ta lidská pohlaví. My jsme si tady na zemi vytvořili za ta léta spoustu zvláštních pravidel, podle kterých mají lidé s různými pohlavními ústrojími celkově vystupovat. Krom těch pohlaví se ale ve skutečnosti lidé od sebe liší jen málo.” “A tohle jsou ta pohlaví? Než jsem tu přistál, z obrázků to vypadalo jinak.” “Víte, my lidé rádi dáváme příklady a nemluvíme o věcech přímo. Tohle jsou spíš takové entity, říkáme jim sasanky a narozdíl od těch bonsaí žijí ve vodě. Když se jich tam jiní živočichové dotknou, může to být dost bolestivé, tedy krom klaunů – ty si sasanky zvou k sobě domů a dávají jim ochranu. Když si ale klauni, kteří tam žijí, chtějí dělat něco podle svého, sasanka je může potrestat. Víte, pane mimozemšťane, my jsme tady na té výstavě spíš také jako ti klauni.”

Mimozemšťan, celý zkoprnělý, zavrávoral, a dopotácel se za zeď, kde by měla výstava pokračovat. Musel projít vedle mohutného bloku sklenic, uvnitř kterých se nacházely uzavřené plechové obaly od coca-coly. Kurátor se zasmál pod vousy a nenechavě vyrazil za ním. “Víte, proč ta limonáda tak pění? Protože je v ní vzduch! Naše lidská perverze si v tom totiž libuje i když je to totálně k ničemu!”. Mimozemšťan se zarazil a řekl “no tak by snad stačilo ponořit ty bonsaje do té limonády”. Kurátor se jen zasmál. Mimozemšťan se optal: “jsou lidé schopni přijímat kyslík žaludkem?” Kurátor pokrčil rameny. “Pokud vím, vzduch z trávicího ústrojí jen odchází volně, do atmosféry”, rozhlédl se, jestli v galerii není ještě někdo, a názorně to mimozemšťanovi předvedl. Ten byl po chvíli tak zasažen následky této performance že musel z malého prostoru odejít na čerstvý vzduch. Když vyběhl ven, uviděl u fontánky skupinu žižkovských dětí. Výkřikem vyhnal děti ze dvorka. Když chytil dech, sundal si masku mimozemšťana. Kurátor si také sundal svoji masku. Byl to David Bowie.

Jestli jste čekali text, kde se budou rozebírat vlivy Andy Warhola na Various Artists, je mi to moc líto. Andy Warhol si ustěpačně pochvaloval, že v Americe pije prezident i bezdomovec tu stejnou kolu bez rozdílu a přesto zůstává tam, kde je. Various Artists to dělají také, ale Andy Warhol pravděpodobně nikdy příliš neřešil, jaký environmentální dopad má ono celosvětově identické složení coca-coly. Autor, který je ve skutečnosti jen jeden, se názvem a roztříštěním své identity záměrně zbavuje jakékoli naší tendence psychologizovat jeho výtvory. Jeho záměrem je naše soustředění na téma a volné pole působnosti (ostatně nějak takhle se od svých děl distancovali třeba dadaisté). Možná i k tomu vybízí název výstavy “Don’t worry about us” – o nás se nestarejte.

 

Various Artists sice mají v České republice první výstavu, ale figurovali zde už dřívě, akční procházkou v roce 2014.

Zdroje:

Anglický text k události na Vysočině napsala Lenka Dolanová: http://various-artists-0v2g.squarespace.com/lenka-dolanov-peripherique0/

Petr Dub, Know-How jménem Nevan Contempo, 2014. Dostupné z: http://artalk.cz/2014/11/04/know-how-jmenem-nevan-contempo/

VA (Various Artists): Don't Worry About Us. Dostupné z: http://www.artmap.cz/en/va-various-artists-dont-worry-about-us-0