Zajímavosti

20.11.2018

Ostrava – škola – umělec – projekty

Už od 18. století je Ostrava spojena s důlní činností. V průmyslově orientovaném městě nebylo příliš mnoho pozornosti věnováno umění, což se začíná proměňovat až v druhé polovině 20. století. Bohatá na kulturní rozvoj se stala především osmdesátá léta. Atmosféru období nastiňuje umělec a básník Milan Kozelka: „Nedaleko od mrtvých šachetních skeletů a daleko od archaických industriálních monster se motám Stodolním rajónem[1] a přilehlým okolím, popíjím střídavě pivo, kafe a drinky, tu i onde, v houstnoucím cigaretovém dýmu jsem pohlcen pestrým a sugestivním panoptikem vídaných i nevídaných lidí, básníků, malířů, performerů, fotografů, rockerů, experimentátorů, žvanilce, kibiců, opilců, srandistů, herců, (…).“[2]

 

Foto: Archiv autora / galerie Kaluž

            Výraznou osobností se v Ostravě stal pedagog a performer Jiří Surůvka. Už jako student výtvarné výchovy na Filozofické fakultě OU se podílel na kulturním rozvoji města. V neposlední řadě to byl on, kdo se zasloužil o vznik Fakulty umění Ostravské univerzity. Na přelomu milénia stál také u zrodu již legendární Galerie Jáma 10. Její záměry a cíle se v průběhu let proměňovaly. Galerie funguje dodnes a je ve svém programu otevřená především studentům fakulty, ale i studentům místní střední umělecké školy.[3]

 

 

Poněkud netradiční formu pro prezentaci současného umění zvolili absolventi FU OU Libor Novotný a Jana Zhořová. K vystavování umění jim slouží obyčejná kaluž v ulici Podlahova. Galerie Kaluž vychází z běžných vlastností kaluže, tudíž výstavy jsou řízeny právě počasím. Myšlenka založit galerii souvisí také s institucionální kritikou, s tím, že Ostrava dosud nedisponovala oficiálním výstavním prostorem. Což se začíná měnit v roce 2014, kdy se otevřelo PLATO[4].

 

 

S myšlenkou prezentace umění ve veřejném prostoru dále pokračují Libor Novotný s Tomášem Knoflíčkem. V roce 2011 založili festival Kukačka. Každým rokem v ulicích Ostravy představují české i zahraniční umělce, kteří svými site-specific instalacemi kriticky reagují na veřejné prostory města. Umělecká díla jsou rozmístěna na nejrůznějších místech a návštěvník se tak stává přímým aktérem v jejich hledání. Název i poslání festivalu vychází z hnízdního parazitismu kukačky obecné. „V jeho intencích se snaží vstupovat do veřejného prostoru města, který si podmaňuje, využívá jej nebo s ním jen prostě koexistuje. Některé vstupy jsou nepřehlédnutelné, jiné téměř na hranici lidského vnímání.“[5]

 

 

Prach a pot představuje studentské seskupení výtvarníků a hudebníků usilující o podporu kulturního života studentů na fakultě. Jejich hlavním cílem je pořádání akcí pro studenty i pedagogy za podpory Fakulty umění OU. Mezi jejich tradiční akce patří pravidelné pořádání vánočního večírku Vánočůrek. Jeho program je zaměřen především na hudební vystoupení i prezentaci prací studentů, zahrnující módní přehlídku Mars Parade, dechovku a boxovací ring.

Zdroj: www.facebook.com/pg/PRACH-A-POT

Organizátoři Kalerie s čupr uměním Saigon zpočátku neměli jasnou myšlenku provozovat galerii. Bývalí absolventi Fakulty umění byli osloveni kurátorem Michalem Moučkou s nabídkou výstavy, z čehož se ale nakonec vyklubal poměrně aktivistický čin. „Řekli jsme si, že bychom to Moučkovi ukradli a dělali tam prostě lepší výstavy,“ vyjadřuje se k činu Ivo Škut.[6] Galerii při zahájení výstavy napadli, Michala Moučku i ostatní návštěvníky vyhostili ven, zamkli dveře a galerie byla jejich. Po čase se přesunuli do prostorů bývalého učiliště a kanceláří. Kurátoři oslovují především lokální umělce z univerzity. Program spočívá v pořádání vernisážových akcí, které jsou vždy hojně navštěvované. Vše funguje na vzájemném přátelství a podpoře, jelikož právě dodržování termínů grantů by je svazovalo v jejich kreativitě.

 

 

Zdroj: www.facebook.com/pg/kaleriesaigon

Aktivity umělců jsou zde živé, využívající přímo surového materiálu kolem. Přicházejí noví umělci. Jiní odcházejí. A další zůstávají věrni městu a nadále dotváří jeho jedinečný charakter.

Poznámky:

[1] Stodolní ulice v Ostravě, centrum kulturního i nekulturního dění. Ulice čítala několik barů a klubů, které vytvořily prostor pro setkání umělců, literátů, začínajících kapel, kulturních akcí a výstav. Populárním místem pro setkání byl klub Černý pavouk.

[2] MÁLKOVÁ, Iva. V srdci Černého pavouka: ostravská literární a umělecká scéna 90. let. Editor Milan KOZELKA. Olomouc: Votobia, 2000, s. 5 - 6. Všemi směry, sv. 1. ISBN 80-7198-420-5.

[3] Artlist: Jáma 10 [online]. [cit. 2018-04-17]. Dostupné z: http://www.artlist.cz/prostory/107768/

[4] Platforma pro současné umění

[5] Kukacka.org: Kukačka [online]. [cit. 2018-04-14]. Dostupné z: http://www.kukacka.org/#kukacka

[6] Ostravan - internetový deník pro kulturu a umění: Kurátoři punkové galerie Saigon: Líbí se nám svoboda, se kterou to můžeme dělat [online]. 10. 5. 2018 [cit. 2018-05-13]. Dostupné z: http://www.ostravan.cz/48295/kuratori-punkove-galerie-saigon-libi-se-nam-svoboda-se-kterou-to-muzeme-delat/

AuthorVeronika Králíčková