Výstavy

24.04.2019

Pomozte Hydře vypudit všechnu její mlhu

Až do 8. května můžete v ostravské Galerii Dole (součást Antikvariátu Fiducia) zhlédnout novou sérii obrazů Karolíny Rossí (*1983), absolventky ateliéru grafiky Vladimíra Kokolii na pražské AVU. Rossí se dopracovala k ojedinělému výtvarnému stylu, kdy ve svých pracích umně využívá techniku akvarelu, z něhož vytváří svébytné křehké koláže.

Název výstavy „Pomozte Hydře vypudit všechnu její mlhu“ odkazuje k mytické postavě z řeckých bájí, která měla tělo hada a mnoho hlav. Po useknutí jedné hlavy ale na jejím místě vyrostly hlavy dvě, takže zabití této příšery bylo nad síly všech smrtelníků. Mlha zase symbolizuje znejasnění, zahalení či opar, skrze nějž mhouříme náš zrak, když se snažíme přivyknout šeru, abychom rozpoznali předměty kolem nás. A se stejným principem „obtížného úkolu“ a „vizuální mlhy“ pracuje Rossí ve svých obrazech. Autorka už léta využívá malbu pomocí akvarelu, kdy na papír vedle sebe nalévá a poté zase odsává barvy, které tak vytváří žíhané, rozpité struktury. Takto připravené podklady poté vystřihuje a skládá z nich napůl abstraktní, napůl surrealistické koláže.

V posledních letech tyto akvarelově kolorované tvary umisťuje na téměř monochromatické neutrální pozadí, které buduje pomocí jemně tónovaných akrylových barev (pro tuto sérii autorka u všech pláten zvolila potemněle šedou). Svými kompozicemi vytváří zvláštní výjevy, jež přesně balancují na pomezí abstraktní malby a neustále diváka znejišťují v tom, na co se ve skutečnosti dívá. Prezentovaná díla zachycují jakési novodobé arcimboldovské hlavy, které se ale před vašimi zraky objeví až při bližším a zevrubnějším zkoumání. Neradno tento proces uspěchat! Navíc některé obrazy se kurátor rozhodl umístit netypicky až k podlaze, takže pomyslný boj s hydrou probíhá jak ve vzduchu, tak na zemi.

Celý koncept výstavy je vlastně hříčkou na téma lidské představivosti. Jaké jsou její limity? Kdy na obraze vidíme jen abstraktní elementy a kdy už náš mozek rozpoznává lidské tváře? A není to jen o procesu, jakým fungují naše nervové synapse a emoční reaktivita. Je to také odvěká touha člověka znázornit pomocí uměleckých děl fantaskní věci, které jinými prostředky zobrazit nejde nebo by jinak světlo světa nespatřily vůbec. Jak zhmotnit živé organické entity, o jejichž existenci víme, ale netušíme, jak vypadají? A jak na plátno převést něco tak subtilního a neuchopitelného, jako je imaginace?

Skolení hydry bylo jedním z dvanácti Héraklových úkolů. Divák má úkol pouze jeden –rozehnat kolem hydry mlhu nevědomí. Prozradit jí, že vlastně nikdy neexistovala.

Autor článkuPetra Willerthová