Zajímavosti

14.05.2020

Ryzí Ryzec

Časopis Respekt rád publikuje dopisy svých čtenářů, ať už jsou jakkoli kritické. Tentokrát se ozvala kritika k anotaci knihy Dějiny umění v českých zemích 800-2000 [1] z pera českého malíře Josefa Ryzce (*1.října 1942). Pobavila jej totiž poznámka, že teprve “po vztyčení železné opony můžeme mluvit o etnicky čistém českém umění”. Říká, že ví, jak to dotyčný autor myslel, ale “každé zevšeobecňování přináší vždy nějakého toho trolla”.

 

 

www.artgaleriepresent.cz/vytvarnik/josef-ryzec-2/

Josef Ryzec v roce 1996 sestavil skupinu “českých keltských výtvarníků” a následujících 20 let s ní pořádal “keltské výstavy” po Čechách i jinde po Evropě. Pan Ryzec žehral na to, že ač se na tom podílelo více než 300 českých výtvarníků, současní čeští kunsthistorici se o téma nezajímají. Protože jimi také jsme, rozhodli jsme se Josefa Ryzce trochu potrollit.

Jeho předkem je právě ten normanský muž, co zavraždil Valdštejna. “Jsem sice Čech, ale jsem i etnicky český výtvarník, když mí předkové jsou v Čechách pouze 350 let? Nebo jsem rodilý Norman a Kelt?” Svůj spolek nazval nejdříve Lugh, později Lughnasadh[2] a jedním ze zakládajících členů byl například Olbram Zoubek nebo také jeho dlouholetý asistent Radek Anderle. Dále byli mezi členy spolku Aleš Krejča, Antonín Stibůrek, Hovik Muradian, Jana Kremanová, František Ronovský, Peter Oriešek nebo Jan Souček. Jedna z prvních výstav, velmi památná, se konala roku 1997 na Vyšehradě. Zdá se, že už tehdy byla rovina značné mystifikace vítaným prvkem: ani v katalogu výstavy nechybí spousty textu vyloženě archeologického ražení. Texty o nejrůznějších nálezech ale i svátcích, a k tomu malby na pomezí revivalu surrealismu a sochy Šemíků.

 

 

Zdroj: www.lugh.cz/fotky/Jo_2.jpg

( Pozn. Výstava motivovaná dávnými vyšehradskými bájemi, převzatými od keltského kmene Bójů, nesla název Keltští ptáci kabrňáci. (Také vidíte to, co já? Angrybirds.)

             

            Stejně jako Picasso Ryzec prodělal několik tvůrčích období. Jedním bylo období mravenčí, ve kterých figuroval Ferda Mravenec a spol. s cílem pocty Ondřeji Sekorovi, kdy  tvary jejich těl převáděl až do konstruktivistické prostoty. Toto zaujetí mělo vyvrcholit v sérii beruščích pláten, až kubisticky rozbitých a znovu složených. “Tu šestá tečka, tu krovka, tu útlá nožka. Téma příliš intimní a nerad bych je bez uzardění rozváděl.“[3] Následovalo období dřevné.

 

 

 

 

Stejně jako Picasso Ryzec prodělal několik tvůrčích období. Jedním bylo období mravenčí, ve kterých figuroval Ferda Mravenec a spol. s cílem pocty Ondřeji Sekorovi, kdy  tvary jejich těl převáděl až do konstruktivistické prostoty. Toto zaujetí mělo vyvrcholit v sérii beruščích pláten, až kubisticky rozbitých a znovu složených. “Tu šestá tečka, tu krovka, tu útlá nožka. Téma příliš intimní a nerad bych je bez uzardění rozváděl.“[4] Následovalo období dřevné.

 

 

Ještě než přišli keltové, Ryzec kdysi založil spolek s názvem HUMR a poté také spolek Pabla Picassa. V dílech, kde se Ryzec dobrovolně vzdá krajiny, jakoby sbližoval Picassa s animovanýmu filmem. Jeho postavy oplývají hybností tak prudkou, až se téměř jednalo o políčko z animace. Nejde ale jen o formální znaky ale o systematický způsob referencí a apropriace. Někdy se vyjevuje s větší jednozančností, aby měl pointu vtipu, a někdy s nejasností s jakou se kousky světa objevují ve snech.

Dřeváci v romantické krajině C.D.Friedricha. Zdroj: www.artgaleriepresent.cz

Velké keltské výstavy se konají od roku 1996 dodnes. Ryzec vždy rok předem vyhlásí téma a rozměrně ho popíše. Skutečnost je, že se mohou přihlásit nejen “keltští svazáci”, ale úplně kdokoli. Několikrát tak byla na výstavě i díla dětí (a ne jen tak ledajakých, ze škol v Moravské Pasece a Uničově). Dnes by leckdo řekl, že se jedná o ovlivňování mládeže. Možná se jedná také tak trochu o návrat k archaickému mýtu v podobném cítění, v jakém se nacházel na začátku své malířské dráhy Mark Rothko. Ještě s jinými malíři se ke konci druhé světové války nacházeli v rozpoložení, kdy cítili, že jen archaická tragédie je tématem, které ozdraví umění jejich doby tak, aby v novém světě vůbec mělo nějakou relevanci. Návrat k předčasí, návrat k bezčasí. Ve stejné době se také objevoval Art Brut.

Nezní to ale nějak povědomě? Vždyť podobnými znaky jako mýty, fantaskno či humor se vyznačovaly skupiny 12/15 Pozdě, ale přece (jejíž členové jsou víceméně Ryzcovi vrstevníci a často pedagogové vysokých výtvarných škol) nebo Tvrdohlaví. První ze skupin v níž byl např. Kurt Gebauer, Michael Rittstein či Jiří Sopko se do kánonu dějin umění zapsala mimo jiné odvahou jít hlavou proti tehdejšímu zákonu spolčování. V druhé skupině byli mladší výtvarníci jako Jiří David, Michal Gabriel, Stefan Milkov, František Skála či Jaroslav Róna. Pomocí specifického humoru podrývali při svých performancích upnutou atmosféru režimu – který už naštěstí tehdy natolik praskal ve švech, že se jim to nijak nevymstilo. Tito umělci také ještě odrostli na socialistických 4 % na umění. Rychlý spád dostala umělecká skupina pod manažerským vedením Václava Marhoula, který také začal provozovat prodejní firmu Tvrdohlaví s.r.o. Skupina se rozešla v roce 2001, kdy se individuality členů začly až příliš odlišovat na to, aby mohli být v nějaké skupině.

V mnoha zemích není Česká republika brána jako země s živým keltským odkazem a to se právě může změnit, pakliže dokážeme, že naše srdce bijí stejným rytmem jako srdce našich keltských předků. Přijďte tedy všichni ukázat, že se umíme postavit za „své tradice“.

Je to vlastně vtipný paradox: sdružení odvolávající se k přírodnímu umění Keltů funguje především na internetu a jeho volný duch, který se nezdá, že by se nějak korporátně zpronevěřil, vydržel až dodnes. Jde tak vlastně o zajímavé manželství - netartu, jak ve svém příslibu spásy demokracie vydržel fungovat jen pár let po svém vzniku roku 1989 a naladění umělců, kteří většinu svého života prožili v socialistickém režimu. “V keltské poesii není dobré realitě nikdy pohlížet z očí do očí - jinak smysl každého verše náhle ihned zmizí…”. Základ v humoru, který je tak zakořeněn, že hranice mezi recesí a realitou se stírá. Vnímání času se neřídí ekonomickou rychlostí. Možná ten problém kánonu dějin umění není etnický, ale takový, že nedokáže ocenit více introspektivní umělce, kteří výbušně nereagují na hlavní politické události. Avšak našli cestu, jak ve svém životě omezeným režimem i v rovině konfliktu efektivně bojkotovat.

Krátký životopis umělce:
Vystudoval FAMU, obor střih u profesora Jana Kučery. Coby filmař působil dvacet let hlavně u celovečerního filmu. Politické důvody neumožnily Josefu Ryzcovi věnovat se dále této profesi a musel odejít od práce „u filmu“.Od roku 1989 působí coby soudní znalec pro obor polygrafie a této práci se jako SVO věnuje dodnes.
V roce 1989 vyhrál první cenu v celosvětové soutěži na sérii známek OSN Crime Prevention. Je tak jediným československým výtvarníkem, podle jehož návrhů OSN známky vydala. Sérii 6 známek pojí pozadí prostříleného terče. V roce 1995 vyhrál 1. cenu na soutěži publikací o scénografii na Pražském Quadriennále.Kniha „Zrcadlo světového divadla“, kterou výtvarně a graficky upravil. V roce 1998 se účastnil velké výstavy „Podoby fantaskna v českém výtvarném umění 20. století“, kterou pořádala AJG v Hluboké nad Vltavou. Výstava představovala průřez tvorbou českých výtvarných umělců a Josef Ryzec byl zastoupen třemi obrazy. Svým dílem je zastoupen ve stálé sbírce současného umění v Národní galerii v Praze (VP, úsek Česká groteska). Roku 2003 v Malé dvoraně Veletržního paláce NG zrealizoval velkoplošné parafráze obrazů Pabla Picassa (série Kočka chytá ptáka a Kočka žere ptáka), které jsou součástí Ryzcova projektu „Pocta Pablu Picassovi“, coby výraz poděkování za Picassovo vyjádření odporu vůči přepadení tehdejšího Československa Hitlerovým Německem dne 15. 3. 1939. Série obrazů je trvale vystavena v prostorách Veletržního paláce NG.[5] V roce 2004 se účastnil na výstavě Vojtěcha Preissiga v Jízdárně pražského hradu (autor výstavy Tomáš Vlček) malbou nerealizovaného Preissigova projektu „Art Fundamental“pro světovou výstavu v Paříži v roce 1925. [6]

www.artgaleriepresent.cz/vytvarnik/josef-ryzec-2

Zdroje:

Ivan Svoboda: Tajnosti humoru, Praha 2010.

Stránky společnosti Lughnasadh https://lughnasadh.webnode.cz/

Stránky spolku Lugh, fungující do roku 1997 http://www.lugh.cz/

Josef Ryzec. Malíř. Dostupné z: https://www.artgaleriepresent.cz/vytvarnik/josef-ryzec-2/

http://www.address.cz/data/www.sanquis.cz/articles/files/06_RYZEC_01_05_copy.pdf

Výstava Zlatá Kobyla. Regionální muzeum v Jílovém u Prahy. 5.8.-28.10. 2017. https://ceskegalerie.cz/cs/recenze/368-zlata-kobyla-v-jilovem-uctiva-kelty-a-olbrama-zoubka

Kačina Lughnasad 2007 https://www.keltove.cz/keltove/1-keltove/128-stopy-predku/stopy-predku-akce/618-keltove-kacina-lughnasad-2007

Podoby fantaskna v českém výtvarném umění 20. Století, AJG v Hluboké nad Vltavou, kurátor Vlastimil Tetiva, 1998.

Marie Kohoutová, S chlapským humorem vyprávěné příběhy lodí i dřeváků. 15. 10. 2012. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/1140648-s-chlapskym-humorem-vypravene-pribehy-lodi-i-drevaku

Zažijte kouzlo Keltského telegrafu. 20. Března 2018 http://www.kudyznudy.cz/Aktuality/Rozhledny-v-parcich-a-zahradach---kouzlo-Keltskeho.aspx

Poznámky

[1] ŠVÁCHA, Rostislav, Klára BENEŠOVSKÁ, Polana BREGANTOVÁ, et al., PETRASOVÁ, Taťána, ed. Dějiny umění v českých zemích 800-2000. V Řevnicích: Arbor vitae societas, 2017. ISBN 978-80-88283-02-7.

[2] Oslava svátku Lughnasadh byla a stále je jedním z hlavních keltských svátků (jde o začátek tradičního bohy darovaného období sklizně: srpen obilí, září ovoce, říjen zvěř). Čas tohoto svátku (večer dne 31.července - s plynulým pokračováním do 1.srpna - keltský den začíná vždy večerem) byl vždy tradičním setkávání rozličných lidí „stejných srdcí“ a uctění boha Lugha, resp. jeho nevlastní matky Tailtiu, Velké Bohyně Matky, na jejíž počest bůh Lugh tento svátek založil.

[3] Ivan Svoboda: Tajnosti humoru, Praha 2010,s. 137-138

[4] Ivan Svoboda: Tajnosti humoru, Praha 2010,s. 137-138

[5] Josef Ryzec. Malíř. Dostupné z: https://www.artgaleriepresent.cz/vytvarnik/josef-ryzec-2/

[6] http://www.address.cz/data/www.sanquis.cz/articles/files/06_RYZEC_01_05_copy.pdf

AuthorTereza Hrdličková