Zajímavosti

10.07.2018

Slavní umělci, bez uměleckého vzdělání / Celník Rousseau

Umělecké vzdělání hraje jistě velmi zásadní roli při formování umělcovy techniky. Avšak jak ukazuje historie, není to podmínka zcela nutná. Někteří umělci - amatéři dokonce zformovali zcela nový umělecký směr, na který navázalo mnoho dalších umělců, či uměleckých skupin. Pojďme si postupně představit některé z těchto významných osobností. Jako prvního v tomto malém cyklu představíme francouzského umělce Henriho Rousseaua.

Já portrét v krajině 1890 olej na plátně 143 x 110 cm Národní galerie, Praha Zdroj: Artmuseum.cz

Celník Rousseau (1844–1910)

„Musím se naučit malovat“ řekl Henri Rousseau, který jako jeden z mála jeho slavných kolegů nebyl vystudovaným malířem. Přezdívku Le Douanier (celník) dostal od svých přátel, jelikož po válce přijal místo v pařížské celní správě. Henri sice nebyl vystudovaný umělec, ale v umění byl velmi aktivní. Byl například vášnivým amatérským houslistou, přičemž v roce 1885 získal diplom na francouzské hudební akademii za jeho waltz nazvaný „Clémence“(pojmenovaný podle své první ženy).  Věnoval se také literatuře a napsal několik her, jako například „Pomsta ruského sirotka“. Malovat začal až po čtyřicítce a v roce 1886 vystavil dokonce některá svá plátna na Salonu nezávislých. Salon nezávislých byla nová platforma oficiálního Salonu umění, na který nebyli přijati někteří umělci, jako například George Seurat, Paul Signac a další, dnes již známější umělci než někteří umělci z oficiálních salónů. Byl založen v roce 1884 a možnost vystavovat měl za malý poplatek téměř každý, tedy i celník Rousseau.

Rousseau byl objeven především avantgardou 20. století. Pablo Picasso nalezl jeho obraz v obchodě se suvenýry, kde mu ho majitel prodal údajně se slovy „můžete to přemalovat“. Avšak i další avantgardní umělce zaujala jeho čistá naivita a primitivní styl, který nebyl zatížen studiem akademické malby a zcela se profiloval svobodně podle umělcova záměru.

Pablo Picasso si cenil jeho tvorby natolik, že dokonce v roce 1908 uspořádal ve svém ateliéru večírek na Rousseauovu počest, kam pozval mnohé významné osobnosti pařížského uměleckého světa.

Rousseauovým hlavním tématem se stala od devadesátých let 19. století džungle. V roce 1891 namaloval obraz Překvapení, znázorňující tygra číhajícího na svou kořist, který je obklopený špičatými listy, ohnutou trávou a ohnutými stromy v dešti. Jeho hlavním zdrojem inspirací se stala botanická zahrada Jardin des Plantes, kam  Rousseau v té době často chodil. Zkoumal tam cizokrajné stromy a rostliny a také vycpaná divoká zvířata, které byly v zahradě vystaveny . Podle nich následně namaloval mnoho obrazů z džungle jako například  Souboj mezi tygrem a buvolem (1908) či Žena jdoucí v exotickém pralese (1905).

1891 130 x 162 cm Zdroj: Artmuseum.cz

Mezi jeho ojedinělá díla patří obraz Spící cikánka (1907), o kterém se dokonce spekulovalo jako o falzu. Scéna spící ženy v barevném oděvu nad níž se naklání lev se odehrává v opuštěné až snové krajině, zcela odlišné od Rousseauových obvyklých pozadí divokých rostlin. Obraz byl vystaven na Salonu nezávislých a v roce 1924, kde ho objevil kritik umění Louis Vauxcelles a následně ho odkoupil německý obchodník s obrazy Daniel-Henry Kahnweiler. Nakonec se však obraz dostal díky historikovi umění a kurátorovi Alfredovi H. Barrovi do sbírky Muzea moderního umění v New Yorku, kde se nachází dodnes.

1897 olej na plátně 130 x 500 cm Museum of Modern Art, New York Zdroj: Artmuseum.cz

Rousseau zemřel v roce 1910, tedy v roce, kdy na Salonu nezávislých představil, dnes jeden z neslavnějších obrazů, Sen. Bohužel velmi brzy podlehl zraněním nohy a na podzim roku 1910 zemřel. Jeho díla byla inspirací pro mnohé další umělce či umělecké hnutí. Jako svůj inspirační zdroj ho vyzdvihovala zejména skupina Der Blaue Reiter v čele s Wassily Kandinskym  a také se jím inspirovali jak kubisté, tak například surrealisté.

Sen 1910 olej na plátně The Museum of Modern Art, New York Zdroj: Artmuseum.cz

Henri Rousseau byl sice samoukem v umění, ale svých schopností si byl sám velmi vědom. Sám sebe považoval za největšího malíře tvořícího v moderním slohu, což může být určitě diskutabilní, ale jisté je, že mezi největší přínosy pro další směřování umění bylo „založení“ nového stylu tzv. naivismu.

Nedávno jsme měli možnost navštívit výstavu v Národní galerii „Celník Rousseau: Malířův ztracený ráj“, která mimo jiné ukázala vlivy Rousseauova naivismu na české umělce.

Autor článku Josefína Frýbová