Výstavy

10.11.2018

Textile Art of Today: trienále textilní tvorby v galerii Danubiana v Bratislavě

Galerie Danubiana stojí na výběžku ostrova, který odděluje vodní dílo Gabčíkovo od toku Dunaje. Interiéry jsou plné světla z odrážející se vodní hladiny a pohled na umění je dopřáván i vodním ptákům. Meulensteen Art Foundation má charakter sbírky malířských a sochařských činů silné vizuality. Trienále umění v médiu textilu v celku galerie působí jako jemný svět, jehož barevnost přišla tak nějak mimochodem.

Zdroj: www.danubiana.sk/vystavy/100

Textilní umění je sexy. Dalo by se říci, že v posledních letech zažívá skutečně renesanci. Může to být jeho zasnoubením s filosofií udržitelnosti. Může to být podprahovou přítomností v hlavním proudu umění. Dobyl Benátské Bienále 2017 a pokračuje vpřed.[1]

            Jestli si myslíte, že z textilního díla lze vždy odtušit něco z jeho pracnosti a je to hlavně o ní, často byste se jistě divili. Tento fakt glosovala ve svém díle Mária Fulková, které je také vedoucí ateliéru textilní tvorby na bratislavské VŠVU. Studovala na pražské UMPRUM v ateliéru, který se tehdy na přelomu 80. a 90. let jmenoval Ateliér textilní alternativy. Je možné vidět její dílo Silentio; jedná se o kousek rohože na boty, v jejímž chlupu je vyveden tento nápis. Nikoliv však výšivkou, ale “sestřihem”, kterého Fulková docílila opatrným holení chlupů. Vyjádřila tak touhu po klidném místě, kam by nedosáhl hluk současného světa, uvnitř formy i v její situaci.

 

 

Zdroj: scontent-sea1-1.cdninstagram.com

Podobně vyznívá i dílo Nathalie Muller, která vlastně konkrétně pojmenovala problém, který Fulková “řeší” esteticky mistrnou paralelou textilu a chladných technologií. “Malé domčeky vyzerajú prívetivo a priateľsky, ale ostnatý drôt, do ktorého sú obalené, ich transformuje na nepriateľské miesta. V tejto internetovej ére sú ľudia spojení sinými pomocou digitálnych prostriedkov. Tým, že naše oči udržíme na obrazovke, si ľudia budujú vlastnú pevnosť a zdá sa, že zabúdajú nechávať otvorenú myseľ pre svet za ich dverami.”

Zdroj: Archiv autora

První dojem lze udělat jen jednou a to platilo silně i pro tuto výstavu. Prostor pro dočasné výstavy má v Danubianě jakési břicho, nejníž položený bod s vysokým stropem a prosklennou stěnou. Na tomto výsluní se hřála díla s enviromentálním zaměřením a biomorfní estetikou; i díky šťastné kurátorské volbě jistě vyznívala srozumitelně a přitom nejednoznačně. Takové jsou práce korejské umělkyně Sui Park. Na výstavě předvádí shluky něčeho, co evokuje medůzky, mořské ježky, buňky…to něco jsou elektrikářské stahovací pásky. Všechny z kompletně z nylonu. Naproti nim atmosféru dolaďovaly kabelky Atsuko Sasaki.

Zdroj: www.danubiana.sk

Zdroj: www.danubiana.sk

Tato část Danubiany vlastně ukázala textil v jeho hlavních dimenzích – volného umění, textilního designu i performance. Tou zazářil, nebo spíše zavoněl kanadský nomád Michal Gautier, který má blízko k olfaktickému umění. Jeho umění vychází ze smyslové zkušenosti stromů a duchovního života primitivních kultur, které vnímají v každém objektu duši. (Kdybych s ním mohla mluvit, zeptala bych se ho, jestli pochytil něco z Pollockových děl zvaných Totem lesson.)

Zdroj: www.danubiana.sk

Zdroj: www.danubiana.sk

Médium textilu má vždy silnou stránku procesu. I v tom je jeho charisma a jeho nepředstíraná křehkost, každé textilní dílo je tak trochu návodem. Autoři si jsou nepochybně často vědomi toho, že kdokoli by chtěl, mohl by jejich dílo snadno okopírovat. Někdy je to dokonce primární účel. Pozice textilního autorství v sobě nese štědrost. Pokyny k tvorbě, která mění zajeté chování. V meditaci navozené vyšíváním může vznikat arzenál myšlenek ohrožujících vratké jistoty společnosti. Z periferie přímo do břicha.

Zdroj: Archiv autora

Zároveň mne však na výstavě připadalo, že některá díla, která existují v sériích, nenesou dostatečnou individualitu a ještě úplně neshodila zátěž konceptu módní kolekce. Podobný problém jsem cítila i u popisek k dílům; pod jménem umělce byla snad ještě větším písmem napsaná jeho národnost. Název díla přišel opravdu na posledním místě a případná datace, věk autora či místo vzniku nikde. Pro mnohé umělce, kteří se vyjadřují ke globálním problémům, mi tato hierarchizace přišla jako relikt přežitého striktního regionalismu (který zase svou obecností mohl být i v něčem nedostatečný). Podobné to bylo i s texty k dílům, někde vyloženě chyběly.

Na výstavě nechyběla díla, která se mne osobně i fyzicky dotkla až do určitého pocitu napadení. Jiná zase vyvolávala v divákovi pocit nadřazenosti, vlastní konceptuálnímu umění – “svedl bych to sám a lépe”. Ale i to je součástí textilního vyjádření; nespokojenost se stálým stavem věcí, který je podobný, ale přeci tak vzdálený módě. Podněcování k činu.

Odkazy

Příjemný krok: veřejně přístupný katalog v pdf o 67 stranách
http://textileartoftoday.com/wp-content/uploads/2018/09/textile-art-of-today_katalog-2018.pdf

https://www.danubiana.sk/vystavy/100

Who is an expert in nose twisting? Michal Gautier forms sculptures, which smell. http://textileartoftoday.com/en/2018/08/30/who-is-an-expert-in-nose-twisting/

Poznámky 

[1] http://artalk.cz/2017/08/09/vylestena-autenticita/

Autor článku Tereza Hrdličková