Magazine

Abstraktní obrazy Tomáše Predky lze chápat jako intuitivní malířské záznamy. Naše intuice bývá o to přesnější, o co víc zkušeností se opírá. Ne nutně našich vlastních, ale také těch, které jsme získali s kolektivní pamětí a vědomím. Právě na tom staví ve své tvorbě Tomáš Predka, jehož k malbě často inspirují nejen jeho vlastní zážitky, ale také podněty z oblasti kultury: momenty z dějin umění, kinematografie nebo třeba připomínka historické postavy. Takto rozmanité impulzy potom přetváří v abstraktní obraz, jehož výsledná podoba závisí také na živelném procesu malby samotné.

Predka střídá (často v rámci jednoho plátna) malířské rukopisy, textury a barevnosti s lehkostí postmoderního malíře, jakoby listoval učebnicí a vybíral podle libosti z jazyků předešlých uměleckých směrů. Narozdíl od podvratného přístupu postmoderny je však Predka vlastně klasickým malířem bez obrazoboreckých sklonů. To neznamená, že se jeho tvorba omezuje na práci s barvami a plátnem- v duchu současného chápání obrazu v širším kontextu je pro něj nedílnou součástí sdělení také instalace pláten v prostoru, i místo, kde malby prezentuje.

Aktuální výstavou „Mem ” navazuje autor na své předešlé cykly a výstavní projekty. Na výstavě „Vysoké napětí ” na Nové scéně Národního divadla v Praze představil Predka sérii velkoformátových maleb na pozadí stěn ze zeleného kubánského mramoru. Barevná plátna zářila v potemnělém prostoru evokující prostředí jeskyně. Tentýž princip autor rozvádí na aktuální výstavě v Galerii svatého Havla: absenci tradičních bílých stěn galerie využil k prezentaci dvou dvojic pláten umístěných ve volném prostoru. Plošný obraz menšího formátu zavěšený na stěně je určitým protipólem velkých pláten, které ale zároveň koloristicky propojuje.

Ačkoliv nejsou velká plátna pojata jako diptychy, jejich očividná příbuznost dobře ilustruje princip „memu”. Tímto pojmem je označována jakási kulturní obdoba genu: informace obsažené v kulturních artefaktech i v kolektivním lidském vědomí. Je jednotkou kulturního přenosu, která se šíří opakováním, při kterém zároveň mutuje. Dynamiku tohoto procesu, který dnes prostupuje naším každodenním životem na sociálních sítích i ve hmotném světě podtrhuje zmíněná prostorová instalace výstavy i samotné Predkovy malby.

Text: Martin Herold