Magazine

Nedávno se na internetu stala populární stránka, která vám náhodně nabízí fotografické portréty lidí, jež nikdo nikdy nevyfotil a ani ve skutečnosti neexistují. Veškeré zcela realisticky působící snímky vznikly na základě hry dvou umělých inteligencí. Zatímco první z nich se pokoušela vygenerovat podle statistických zkušeností získaných z reálných portrétních fotek své vlastní, pixel po pixelu namalované obrázky, ta druhá byla postavena před úkol je posoudit a určit, zda se jedná o skutečný snímek či uměle generovaný. Pokud ten umělý nedokázala rozeznat od skutečného, autoři projektu jej zařadili do zmíněné databáze od reality nerozlišitelných portrétů.

Vytváření obrazů, jak se ho ujala zmíněná AI, není tedy spojeno s potřebou znalostí reálného světa, věcných a prostorových vztahů či osvětlení. Vše je založeno na naprosto odlišném způsobu „myšlení“ vycházejícímu jen z danými okolnostmi určené logiky vztahů jednotlivých barevných bodů. V něčem analogicky přistupuje ke svým obrazům i Tomáš Predka. S procesem malby si pohrává rovněž především jako s ohledáváním možných kódů.

Jeho stavebními prvky se stávají různorodé „samply“, varianty malířského utváření výtvarného gesta. Ty navzájem kombinuje i konfrontuje, jak z hlediska plochy obrazu, tak i jeho navzájem se prostupujících vrstev. Jeho kombinatorika vizuálních forem se však nerozvíjí jen v rámci jednotlivých maleb, ale především v rámci neustále se vyvíjející řady obrazových sérií. Pokud je dnes naše vizualita spjata s neustálou konzumací nekonečného proudu obrázků definovaných především svým kontextem, je i tvorba Tomáše nekončící řadou, bádáním nad tématem malovaného obrazu.

To že se nám při uvažování nad jeho díly neustále vybavují jevy spojené s digitální kulturou, ať už se jedná o ony „samply“, „layery“ či kombinatoriku obrazového materiálu, nás však nesmí nechat na pochybách, že stejně jako ony AI i on vychází ze svého autonomního systému, pevně ale provázaného s technologií malby. Dvojznačnost jeho maleb, která nutí divákovu představivost neustále přepínat mezi čtením řeči malířského gesta a jejich vnímáním jakožto oken do abstraktních imaginativních prostor, pak je jakýmsi ověřením jejich kvalit, srovnatelným možná s onou druhou zmíněnou „hodnotící“ AI.

Tomáš Predka (*1986 v České Lípě) je absolvent pražské AVU v ateliéru Vladimíra Kokolii. Absolvoval stáže v ateliérech Jiřího Černického na pražské UMPRUM a u Daniela Richtera na Akademii výtvarných umění ve Vídni.

Text: Viktor Čech