Výstavy

13.09.2018

Výstava Aš po Už/horod: aneb dědictví

Letos slavíme výročí vzniku první republiky. Grant ministerstva školství získal projekt ateliéru textilní tvorby pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové, jenž zadal svým studentům na oba semestry téma českých prvorepublikových firem. Projekt zahrnoval jak výzkum reálií, tak umělecké výstupy.

Zdroj: https://www.kralovedvorsko.cz/co-se-deje/vystavy/prochazka-mestem-za-historii-rodiny-sochoru-

Žijeme v době, kdy je trh zahlcen už hotovými výrobky  – každé menší město oplývá obchodním domem, ale galanterií je jako šafránu. Platí to mnohdy i o pracovních příležitostech. Viděno perspektivou našich předků, důvod lze hledat v tom, že jsem neudrželi v chodu, co vybudovali. Pro ně často tvořil právě textilní průmysl v daném místě alfu i omegu jejich pracovní kariéry, obživy i životního stylu. V textilních fabrikách pracovaly tisíce místních lidí. Tovární komplexy změnily tvář města a okolní krajiny, i podobu a sebevědomí komunity.

Jak konkrétně? Asi nejznámějším příkladem takové proměny je Baťův Zlín. Ale jak to vypadalo v případě textilních fabrik? První republika totiž dle slov vedoucí ateliéru textilní tvorby na UMPRUM, MgA. Jitky Škopové, není právě atraktivním tématem pro mladé tvůrce. Téma jí totiž napadlo zadat také z toho důvodu, že ona sama jej s bývalou spolužačkou Doc. MA Máriou Fulkovou (dnes vedoucí ateliéru textilního designu na bratislavské VŠVU) měla zadané na studiích v roce 1988. “Tehdy to téma pro nás bylo jednou z vlaštovek větší svobody, ale výstupy měly nakonec téměř diletantský náboj, protože informací jsme měly ještě méně než dnes”, prozradila při vernisáži.

Zdroj: Archiv autora

Výstava Aš po Už/horod se otevřela ve čtvrtek 6. září 2018 v rozsáhlém sálu bývalé budovy Strojtexu ve Dvoře Králové nad Labem, která pro tyto ani žádné další účely zatím obnovena nebyla. Zanedbanost továrny však nezastíní její přednosti: sál je ze všech stran dokonale prosklen. A nejedná se o jedinou památku na průmysl ve Dvoře Králové. Jedna ze studentek ateliéru, si ke svému dvousemestrálnímu projektu totiž vybrala právě zdejší Tibu a rodinu Sochorů, která ji zde založila a s odborníky před výstavou provedla zájemce po pamětihodnostech vážících se k ní.

Zdroj: Archiv autora

Josef Sochor byl sebevědomý český podnikatel, který své konání cítil jít ruku v ruce s Československým státem (jeho působení ve Dvoře Králové totiž mělo činit značnou konkurenci dosavadním německým židovským průmyslníkům). Pro výraz své tkalcovny a strojní tiskárny plátna tak nemohl vybrat jiný než tzv. Národní styl.[1] Od arch. Pavla Janáka máme zatím zachovanou administrativní budovu TIBy[2] a domky pro továrníky, tzv. Sochorky (na jejichž podobě se údajně podílela i jedna z pracovnic, která vymyslela podobu a umístění kuchyně v nich, zato získala také hrazený doživotní pobyt). Nedaleko stála secesní vila s ředitelstvím. Byly zde sochy zobrazující různé textilní práce od královédvorského rodáka Otty Guttfreunda. Interiéry vily velkoryse dotvářely dřevěné obklady Františka Kysely.[3]

Zdroj: Archiv autora

Jeho dílem je i mozaika hrobky Sochorů na místním hřbitově; pět ze šesti Sochorových synů zahynulo v koncentračním táboře. Výše zmiňovaná vila chvíli sloužila jako školka, poté byla opuštěná, památkově nechráněná a vnitřní vybavení záhadně mizelo právě krátce před demolicí roku 2011. Právě ono, byť jen z fotografií, inspirovalo studentku Juditu Volfovou k originálním dezénům látek, narativní formou vyjadřující myšlenky Josefa Sochora jako člověka vědomě formujícího životy lidí.

Zdroj: Archiv autora

Výstava rozhodně nebude mít charakter putující reprízy, která se jen zapouzdřeně přesouvá ve stejném znění – vždy se bude zabývat i kontextem (viz. program níže). Např. vydání katalogu, který bude almanachem, bude pojato jako akce s debatou dne 28. října v Libčicích. Můžeme zde vidět trend shodný s nedávnou výstavou, kterou se otevřela nová galerie Osmička v Humpolci – galerie obývající jednu z budov bývalé textilní fabriky se otevřela velkou výstavou o textilu v kontextu umění.[4] I zde si tato výstava vyžádala komunikaci s místními, kteří nakonec výrazně pomohli dotvořit obrázek o fabrice, včetně donesených produktů. Tato výstava se směle pustila do neznámých vod, jako role textilu ve fotografii, a prezentovala i performativní, konceptuální počiny jako ten, kdy si Lenka Vacková nechala bezbarevně potetovat tělo módními značkami, aby z nich zůstaly možná jen drobné jizvičky. Pocta byla vzdána také nebývale všestranné umělkyni Zorce Ságlové, humpolecké rodačce.

 

 

Zdroj: Archiv autora

Výstava Až po Už je jiná v tom, že se soustřeďuje právě na reflexi rozvoje textilního průmyslu v ateliéru textilní tvorby na UMPRUM. Ukazuje, co studenty zajímá, trápí, jaká je jejich současná estetika, jakou váhu má u nich ekologie či recyklace. V rámci projektu je neinspirovaly jen textilní fabriky, také firmy jako SOLO Sušice nebo Preciosa. Studenti ateliéru se už delší dobu netají tím, že rádi experimentují[5] a textilní výuka jim dodává hlavně základnu dovedností, a tak na této výstavě najdete např. velmi ekologické sirky. Někdy dokonce zcela převrací zažitou logiku oboru: místo vynalézání, jak ještě ochránit textilie proti hořlavosti, činí z ohně výtvarný prostředek: přecijen, i knot je textil a jeho shoření je jen začátek, jak dokazují podivuhodné práce MgA. Ondřeje Trnky.

 

 

Zdroj: Archiv autora

Najdeme tu i tradičnější výstupy jako jsou žakárské techniky, modrotisk či dezény látek. Studentka magisterského oboru textilní tvorby BcA. Kateřina Haderková se v projektu inspirovala železárnami Poldi Kladno. Centrem zájmu se jí nestal notoricky známý profil paní Poldi, ale právě rodina Wittgensteinů (jedním ze synů byl i filozof Ludwig Wittgenstein). Určitou mystičností nabité dezény kombinují nezvyklost s nenápadností. Dezény látek nejsou jen estetickou podívanou, ale jejich sledování nám otevírá dveře do budoucnosti; modní návrháří dělají kolekce rok před sezonou, a textilní návrháři ještě rok předtím, než ji začnou vymýšlet; jsou to právě oni, kteří předvídají a zakládají trendy.

Zdroj: Archiv autora

Výstava ve Dvoře Králové se nevyznačuje rafinovaně strategickou instalací, bez jakých se výstavy současného umění neobejdou. Jedná se přecijen spíše o výstavu designu. Ten není ale naservírován na stříbrném podnose, ale lze jej zažít právě v ohnisku zrodu – mezi hotovými výrobky leží různé materiálové zkoušky, experimenty a sem tam i zapomenutá zkumavka. K pracem z projektu asociuje i starší práce, které však souvisejí. Např. projekt recyklující všudypřítomná brčka, oděvy s krajkou utvářenou solí nebo plavky se silikonovými povrchy, různé nafukovací objekty. (Jediné, co si lze na výstavě koupit, je vyšívací knížka stážistky v ateliéru, ilustrátorky Doroty Šebkové.) Z etablovaných značek je zde pouze jedna a to dobrodružné ilustrativní pletené deky firmy Široko[6].

 

 

Zdroj: Archiv autora

Na vernisáž výstavy a první den otevření přicházeli místní, jako např. regionální architekt, který se už delší dobu snaží nabídnout městu revitalizaci areálu nebo také lidé, co se po prvotním ostychu přiznají, že jsou tzv. textiláci, a začnou vyprávět své příběhy a diskutovat s přítomnými studenty. Pokud přijedete, můžete zde mimo jiné po shlédnutí výstavy městu nabídnout vlastní názor, jak by mělo s továrnou naložit.

Program projektu

5.– 21. 9. 2018
Dvůr Králové n.L.
- výstava prací studentů Ateliéru textilní tvorby UMPRUM, besedy, procházka městem za historií rodiny Sochorovy

7. 9. 2018
Luhačovice
- beseda v rámci Týdne slovenské kultury zaměřená na Národní styl a projekt Aš po Už

30. 9. 2018
Krucemburk
- diskuze v rámci Dne Architektury, V rámci projektu bude zpřístupněna Gočárova Červená vila

4. 10. 2018
Liberec
- výstava prací studentů Ateliéru textilní tvorby UMPRUM a diskuze, Jedná se o 1. akci nového textilního muzea

18. 10. 2018
Velké Meziříčí
- beseda a procházka městem

28. 10. – 28. 11. 2018
Libčice - Uhelný mlýn
- výstava a diskuze, doprovodný program Designbloku, křest Almanachu

28. 10. 2018
Bratislava
- diskuze

10. 11. 2018
Žilina
- diskuze

Poznámky 

[1] Styl vycházející z kubismu uplatňující prvky rondokubismu (tedy se zaoblenými tvary) s prvky folklorními a art deco.

[2] Z níž je bohužel památkově prohlášený pouze komín.

[3] Článek: Vile továrníka Sochora ve Dvoře Králové hrozí demolice. Dostupné z: https://www.archiweb.cz/n/home/vile-tovarnika-sochora-ve-dvore-kralove-hrozi-demolice

[4] Pocta suknu: textil v kontextu umění, 19.dubna – 12.srpna 2018, zóna Osmička, Humpolec

[5] Jitka Škopová ed. Textil a experiment: Textiles and experiment. V Praze: UMPRUM, 2016. ISBN 978-80-87989-28-9.

[6] http://siroko-daleko.cz/

Autor článku Tereza Hrdličková